Závěr Řitníku jsme opět všem borcům zpestřili soutěží. Na začátek přišel na řadu panák dle vlastní volby. Po jeho konzumaci následoval zrychlený přesun na stanoviště, kde osedlali jednostopého oře (tentokrát skládačku od dědy) na manuální pohon a za úkol měl projet slalom a místo prkna vytýčenou trať. Na závěr bylo třeba zaparkovat na přesně stanovené místo. Poté přišla Alešem řízená střelba na plechovky. Každá přeživší plechovka, byla ohodnocena penalizací. Nejpřesnější mušku a nejvíce sil měl herr. Němec, který díky nejrychlejšímu času (1:05) porazil jen těsně nováčka Emála. Třetí flek připadl, velice rychlému Okakolovi, který ukázal, že to loni nebyla náhoda. Opravdu pohodově (2:12) pojal závod Dědek, jemuž ovšem pevná ruka vynesla umístění ve středu pole.

Odkaz na web s výsledky "soutěž"

Po soutěži už jsme uzavřeli celkové výsledky a zde zmíníme pár "nej". Nejméně kilometru letos najel dle očekávání Kebulák a to 495 km. Dalšími v pořadí byli herr. Němec a Žmulda s 531 km. Nejvíce pak Severočeši Piškot na Hondě (696 km) a Smoke na Ténérce (663 km). Nejrychleji celý Řitník zvládl herr. Němec s tím, že příliš nezaostali ani Žmulda a Jarda Weber Pelc. Nejvíce času letos na trasách Řitníku strávili opět Severočeši Smoke a Jarda Sova na bramboře.

Stejně jako loni, začnu již bramborovou pozicí. Tu si letos vybojovali Jirka a Zuzka na Fazeru a mají už na dosah medailové pozice. Na stupních vítězů, došlo k rovnosti bodů z etap a soutěže (238 bodů), tudíž rozhodl hod šipkami a tam byl letos nejslabší bronzoví Žmulda, kterého jak někdo vtipně poznamenal, porazil i stříbrný Kebulák, na dvoutaktním stroji ČZ 250/471. Vytoužené první zlato nakonec získal Jarda Weber Pelc na KTM a jen potvrdil své veleúspěšné statistiky v celkových análech Řitníku. K celkovému zlatu, pak obdržel ještě jednu cenu, a to druhé "prasátko". Sám se totiž přiznal, že až luxusní ubytko v Mohelnici ho přimělo, poprvé za deset let na Řitníku, se osprchovat. Na doplnění ještě musím dodat,že Míra s Renčou dostali cenu "Kráva Řitníku", za nepovedené ... a věřím i nechtěné ... nacouvání do Lisáka.

Nezbývá než konstatovat, že pravidlo "v jednoduchosti je síla" se potvrdilo i letos. Soutěž jsme dopilovali použitím skládačky, která byla schůdná již pro všechny borce. Snad se jen pokusíme vymyslet více záludných úkolů na trase, aby jsme co nejvíce zpestřili vaše cestování. Jinak vše probíhalo bez problémů a žádné stížnosti se k našim uším nedonesli. Spokojeni jsme i s nastavenou kvalitou ubytování a zajištění večeře se snídaní. Ta celková pohoda nás pomalu láme k přípravě i dalších ročníků a snad jen zdravotní komplikace nás můžou připravit o to potěšení. Ve stejném duchu se neslo i posezení po vyhlášení výsledků a jen pořádná únava po těch třech dnech, nás vyhnala do postelí.

Ráno bylo chladné, ale jinak nám počasí přálo po celý prodloužený víkend. O zpestření se postaral herr. Němec, který musel Suzuki startovat pomocí krabičky poslední záchrany od Jardy. Když pak většina lidiček odjela, chystali jsme se i my, ale další překvapení čekalo na Dědka, který se nechal přes noc puštěné vyhřívání rukojetí a baterka tak byla ráno mrtvá. Zavolal jsem tedy Petra, aby se vrátil s dodávkou, ve které jsem měl nabíječku. Do toho jsem se ještě dozvěděl, že si Arny sice neodvezl žádný super výsledek, ale za to píchlou zadní gumu na 1. etapě a dvě pokuty. Ten kluk musí mít vždy něco speciálního. Ovšem nás už provázelo cestou domů jen slunečné počasí, které naše maličkosti znovu dobilo a na poslední zastávce na pumpě, jsme si řekli, že do toho půjdeme i příští rok. Na závěr tedy už jen, "Řitníkum zdar a brzo na Dořitné".