Jak jsem již psal, ubytování v "Morava Campu" bylo opravdu super a také večeře se snídaní držela standart. Ty mají letos závodníci zahrnuty do ceny startovného, na všech našich zastávkách. Když si všichni naplní bříška a dopijí ranní kávičky, pozorujeme u borců nedočkavost. Neotálíme tak s rozdáváním itineráře na 2. etapu a dopřejeme jim radost z dopolední projížďky na motorce. To jsme i my už oblečeni v motorkářském a můžeme vyrazit na naší trasu, kde máme opět pár naplánovaných zastávek. První přijde na řadu v Holicích, kde si odpočinek zpříjemníme kávičkou a nealko pivkem na zahrádce u hospůdky "Na špici".

Když nabereme opět sil, popojedeme k "Rozhledně Chlum", kousek za Hradcem Králové. Výška věže je 52 metrů a vyhlídková plošina ve výšce 35 metrů. Výstup na rozhlednu zajišťují dvě lomená schodiště o 182 schodech. Při pohledu na tu porci schodů, to Rosťa vzdává a tak jdeme jen dva. Z ochozu je výhled na celé bojiště prusko-rakouských válek s pomníky. Nutno přiznat, že i po sestoupení z těch výšin ještě řádnou chvilku hledám své nekuřácké plíce. Přijde tak vhod, že Rosťa dostane chuť na klobásku, čímž se naše zastávka trochu protáhne. Díky tomu se nám tam i dovolá Lisák a informuje nás o incidentu s Mírou, který ho nedopatřením poslal při otáčení k zemi. Ovšem tak nešťastně, že si Petr poranil kotník a přesune se tak rovnou do cíle pro bagáž, kterou si nechal v dodávce. Naši zastávku využijeme, také k naplánování trasy příjezdu k "Hotelu Ort", protože jsem s ohledem na naší nedávnou návštěvu, seznámeni s uzavírkou v Sobotce.

Po příjezdu nás již očekává Štorchy s další nepříjemnou zprávou. Ve Vápenném Podole se zastavila Vlastova MV Agusta a vyžaduje odvoz v dodávce. Po dohodě s majitele rychle vyložíme dodávku a vyšleme Petra pro nešťastného Vlastu. My se zatím v klidu ubytujeme a jdeme připravit cílové stanoviště s notebookem, prostor pro hod šipkami a především trať pro soutěž na kole a ve střelbě. První dorazí Petr s Ivčou na Aprilce, bohužel jen mimo závod. Vylíčí nám všechny okolnosti, předcházející karambolu a pak už s bagáží valí domů. Přece jen nechce riskovat, že druhý den nenazuje botu. Dovršil tak zmar italských motorek na letošním Řitníku (Méťa, Aprilia - ani neodstartoval, Vlasta, MV Agusta - technická závada, Lisák a Ivča, Aprilia - vzdal po nehodě). Správné řešení úkolů z 2. etapy si můžete připomenout níže.

Takhle měl vypadat správně vyplněný itinerář 2. etapy

Tradičně nastává problém s připojením na net, který nakonec vyřeším s personálem hotelu. Když je vše připraveno usedáme k topince s masovou směsí, protože jsme cestou nestíhali oběd. U pivka a rumu pak již očekáváme příjezd prvních borců. Těmi jsou tentokrát Jarda Weber Pelc, Žmulda a herr. Němec. Jak čas pokročí, řádně se ochladí a tak se přesunuji do tepla restaurace, kde se začíná podávat večerní menu, završené mega řízkem se salátem. Je to dobrá příprava na večerní zábavu. Poslední opět doráží kluci ze severu, když se jen těsně nevejdou do okna. Šneka tentokrát přebere Smoke. Nejméně kilometrů natočil opět Kebulák, ale realitě se asi nejvíce blížilo 253 km Jirky a Zuzky na Fazeru. Nejvíce pak Piškot a to 392 km, i když tam je opět podezření na proměřování. Proto bych vzal 357 km Smoka a tím se vysvětluje i jejich opožděný příjezd.

Pro první etapové vítězství si letos konečně dorazil herr. Němec na Suzuce, který tak zkompletoval po třech druhých a třech třetích místech sbírku. Na druhém místě ho doplnil Woodman s Magničkou a ukázal, že ještě nepatří do starého železa. Bronz si tentokrát odvezli Jirka s Renčou na hondičce, kteří také získali malé "prasátko", dle jejich slov, za nejšpinavější motorku. Tím končíme výsledky druhé etapy, ale o celkovém vítězi opět rozhodovala ještě soutěž.