Přípravy

Tentokrát jsme v sobě museli hledat trochu energie, abychom se pustili do příprav dalšího ročníku, ale nakonec jsme přeci jen neodolali tomu pokušení dotáhnout to až k desátému ročníku. Chvilku laborujeme s termínem, až využijeme prodlouženého květnového víkendu. Rosťa plánuje dvě delší etapy, na kterých se můžou všichni pěkně projet. Mapování tentokrát provedl Rosťa sám s Mončou.

Společně jsme navštívili pouze cíl druhé etapy, kde jsem se osobně setkali s majitelem hotelu a probrali organizaci naší akce. Bylo s ním příjemné povídání o provozu hotelu a debatu jsme uzavřeli prohlídkou pokojů. S ohledem na uzavírku příjezdové komunikace k hotelu v Sobotce, jsme operativně upravili trasu pro závodníky tak, aby se inkriminovanému místu vyhnuli. Bylo tedy nutné přidat jeden průjezdní bod, ale to naštěstí nebyl problém.

Řitník 2017

Ač to tak zpočátku nevypadalo, podařilo se vše připravit v předstihu. Duben se tak nesl až nezvykle v poklidném duchu. Tomu všemu ještě nahrávalo počasí, které na hory dokonce přineslo sníh a do nížin mráz. Čert ví jak by to dopadlo, kdyby se Řitník jel o týden dříve. Předpovědi z úst Dagmar Honsové v nás nevyvolávají zrovna potěšení, ale všichni víme, jak to s nimi je a věříme, že se opět plete. Závěrečná porada se tentokrát koná "U Petříků" a provázejí jí omluvné e-maily. Musíme tak oželet několik startujících a to netušíme, že před startem ještě jeden odpadlík přibude.

Pátek 5. května 2017 je pouze den přesunu do místa sobotního startu a tak není žádná velká hoňka. Sraz jsme si letos naplánovali na pumpě Benzina (dříve ÖMV) za Litoměřicemi a čas operativně upravíme podle toho, jak se nám podaří vypadnout z práce. Potřebné věci naloží Rosťa již dopoledné, když se u mě zastaví s dodávkou a čas odjezdu nakonec padne na 14:00 hod. Kulturní vložku na trase jsem žádnou nenaplánoval, přece jen musíme pár kiláků urazit a nemusíme dojet jako poslední. Při mém příjezdu na pumpu potkávám Ráďu, Vlastu a Pavla. Prohodíme pár slov a po natankování již očekávám Rosťu s Mončou. Marně spolu čekáme na Méťu s Piškotem a směr Praha, nakonec vyrážíme sami. Překvapuje mě, že v tuto dobu cesta celkem ocejpá a první větší zácpa přijde až na výjezdu z Blanky. Dopřejeme si proto krátky oddech na pumpě RobinOil na Strakonické. Když nabereme sil míjíme Vyhlídkové věže Lahovického mostu a pokračujeme přes Jílové do Sedlčan, kde Rosťa tankuje. Tam nás zaskočí Jarda Weber oznámením, že je na místě a naznačí, že chce letos být všude první. Však už je to desátý ročník a on ani jeden celkově nevyhrál. S ohledem na jeho dílčí výsledky je to s podivem.

Nezdržujeme se tedy a pokračujeme do dnešního nocoviště a zítřejšího startu etapy. Tím je "Parkhotel Mozolov". Po příjezdu nás kromě Jardy vítají také Jirka, Renča a Kebulák. Zabíráme si pokoj v druhém patře nejbližšího bungalovu a jen co se převlékneme, pospícháme do restaurace na pivko, kde již očekáváme příjezd zbylé grupy. V duch v jakém se nesl příjezd, se nesl i zbytek Řitníku ... pohoda a cesty bez vody (aspoň nám se to poštěstilo). V ubytování se snažíme držet standart, ale letos jsem k tomu na všech ubytovačkách přidali večeři a snídani. Po loňských zkušenostech se držíme osvědčeného systému doplněného o soutěž ve střelbě a jízdě na kole. Shodné body rozlišuje hod šipkami a není tak třeba řešit žádné větší spory. Proto se asi nakonec rozhodneme v Řitníku pokračovat i po desátém ročníku.