O rozuzlení letošního Řitníku se měla postarat soutěž, ale všichni borci byli tak vyrovnaní, že vlastně rozhodla 1. etapa. Ale nejdříve se vratíme k soutěži. Start do soutěže opět zpestřil panák a pár jedinců ho po včerejším tahu hodně ztěžka kousalo. Poté vyrazili na, většině známém, jednostopém oři na střeleckou položku, kterou měl na starost Petr. Každá přeživší plechovka, byla ohodnocena penalizací. Následoval slalom a co nejrychlejší návrat na místo startu. Nejlépe všechny nástrahy zvládl Kubajs, který díky času (0:39) a bezchybné střelbě porazil těsně nováčka Honzu Dlouhého. Třetí flek připadl Žmuldovi. Jedna minela připravila o první místo Kebuláka, který trať zvládl v úžasném čase (0:34). Nejvíce se kochal opět soutěžící Aleš, když po trati kroužil více jak minutu (1:08)a netrefil dvě plechovky.

Odkaz na web s výsledky "soutěž"

No a teď už nadešla chvilka pro celkové výsledky. Opět si nejdříve připomeneme pár "nej". Nejméně kilometru letos najel dle očekávání Pavel Popek na BMW a to 438 km. Dalšími v pořadí byli Káčko a Radek, oba také na BMW s 440 a 441 km. Nejvíce pak Jihočech Píďa, který to nahnal během druhé etapy. Celkem se dostal na 660 km. Nejrychleji celý Řitník zvládl nováček Honza Dlouhý, když i zbytek jejich grupy moc nezaostal. Nejdelší čas z regulérních dojezdů nasbíral Woodman a slušně mu asistující Kebulák, když je od Honzi dělilo více jak 2 a 1/2 hodiny. I tak se nám dojezdová morálka hodně zlepšila.

U celkových výsledků již tradičně začnu bramborovou medailí. Na tu poskočil nováček Honza Dlouhý na BMW F800ST. Na stupních vítězů, to bylo opět vyrovnané a tak si bronz vyházeli Tomáš Fišer a Blanka na mohutném a hlučném stroji Harley Davidson Ultra Classic Electra Glide a jsme rádi, že i na ně se konečně usmálo štěstí v konečném pořadí. Stříbro letos bral Žmulda, který drží vysoký standart a během závodu dokonce zvládl výměnu stroje (Benelli Tre-K 1130 Amazonas a Honda CBF 1000). Třetí zlato bere Míra s Renčou na Ducati Multistrada 1200S a v celkovém pořadí sesazují Křemílka z prvního místa v počtu pohárů. O jejich výhře rozhodla jedna správná odpověď navíc v první etapě, která většině zamotala hlavu.

A opět e budu opakovat, ale pravidlo, "že v jednoduchosti je síla" se potvrdilo i letos. Soutěž jsme dopilovali již loni, kdy skládačka, je schůdná již pro všechny borce. Jen se nám opět nepovedlo připravit pořádně záludné úkolů na trase, aby o pořadí nerozhodovali jen šipky ... tak máme na to zase rok. Jinak vše probíhalo bez problémů a žádné stížnosti se k našim uším nedonesli. Spokojeni jsme i s nastavenou kvalitou ubytování a zajištění večeře se snídaní. A že letos to byl doslova "gulášový Řitník". Posezení v Provodíně bylo také moc prima a všichni si celý Řitník určitě užili a jelikož nás čekají ještě dva dny volna, tak to moc nepřeháníme a šetříme se na další projížďky. Ráno po snídani se postupně, se všemi loučíme a jdeme ještě odpočívat. Při válení se, plánujeme další cestu a volba padne na Jetřichovice, kde se Rosťovi podaří sehnat ubytování v "Hotelu Bellevue".

Vyrážíme na poklidnou projížďku ve složení já, Rosťa s Mončou, Jarda, Žmulda a Arnošt směrem na Krompach a zastavujeme v Mařenicích, kde si v Hostinci Husky dopřejeme oběd. Padne návrh, navštívit Pekelné doly, ale tam je zavřeno. Arnošt se Žmuldou si tedy dopřejí ještě projížďku, kdežto my zamíříme ubytovat se do hotelu. Proběhne rychlá sprcha a vyrazíme na procházku do Jetřichovic. Za cíl vybereme Mariinu vyhlídku. Je to pořádná tůra, ale až k dřevěnému přístřešku na vrcholu vylezeme všichni. Řádně zdokumentujeme náš výkon a vydáme se zpět. To již dorazí zbytek skupiny, a tak rovnou usedneme na venkovní terase, k pivku a večeři. Tentokrát vynecháme guláš a dopřejeme si restovaná jatýrka s hranolky (prasárnička na závěr). Večer uzavřeme příjemným posezením v hotelové restauraci. Ráno se po snídani všichni rozjíždět směrem domů. Rosťovi stihnu jen tak tak zamávat. Když pak v Polepech čekám na závorách, zaskočí mě povědomé vrčení. Do Suchdola pospíchající Žmulda a Arnošt, kteří mě přehrnuli již v druhé vesnici od Jetřichovic, jsou najednou opět za mnou. Snad mě ani nepřekvapí hlášení Žmuldy ... "no jo, trochu jsme bloudili, ale za chvilku je tady i Jarda!". Tak si ještě jednou řekneme "Řitníkum zdar a brzo na Dořitné" a pak už definitivně míříme domů.