Přípravy

Příprava dalšího ročníku byla klasika. Rosťa vybral cca 10 lokalit, kde bychom se mohli ubytovat. Do užšího kola postoupili tři a pak už to bylo jen o doladění našich požadavků a jejich možností. Nemůžeme říct, že by to ani jednou nezaskřípalo, ale nakonec snad vše proběhlo ke spokojenosti obou stran. Když bylo vyřízeno ubytování, u kterého jsme se letos důsledně zaměřili na kvalitu, došlo na plánování Prologu a dvou etap. Ty byly letos o něco delší, ale nebylo nutné mít strach, že by se na nich někdo trápil do noci. I když vše nakonec mohlo opět ovlivnit počasí, které prostě nejde naplánovat.

Mapování bylo letos trochu jednoduší, vzhledem ke křížení a souběhu tras Prologu a etap, ale jen vzhledem k najetým kilometrům. Na cestách jsme i tak strávili tři dny. Prolog byl naplánován s luštěním šifry, proto bylo potřeba nalézt vždy dva úkoly. I to se nám však celkem solidně podařilo a zažili jsme u toho i příjemnou zábavu. Jen nás stále zaskočí, kam jste ochotni všude strčit hlavu, aby jste vyřešili náš úkol. Naopak se potrvdilo, že co na jednom místě nestojí aspoň sto let, to se od mapování do závodu určitě přesune. Co se týkalo ubytování, tak nás mile potěšila domluva s lidičkami z areálu Loužek, kde byl naplánován cíl Prologu. Uneseni jsme byli z ubytování v areálu Motýlek a měli jsme dokonce možnost otestovat pivko včetně ubytování v letošním cíli celého Řitníku, v Benešovském mlýnu. Po návratu z mapování nás naplnila spokojenost s tím, jak se nám letos vše podařilo připravit a nesmírně jsme se těšili na vlastní start.

Řitník 2014

Je to každý rok stejné, ale opět musím začít počasím. Předpověď jsme sledovali velmi bedlivě už týden předen, ale opět se potvrdilo, že do reálu zatím mají hodně daleko. Rosťa se do toho ponořil tak hluboce, že se před odjezdem prohlásil za "odborníka na meteorologii". Nakonec si počasí stejně dělalo co chtělo a hlavně sobotní přejezd Vysočiny byl zážitek.

Díky dnešní vyspělé technice jsme tak mohli již přímo z trasy referovat o místní situaci. Petr nás tak například varoval před kroupami a my se stihli před největší průtrží schovat do autobusové zastávky i se stroji. Naštěstí šlo jen o místní záležitost, která se nedotkla trasy první etapy. Tam byli Řitníci v suchu. Zato mlhy a teplot pod 5°C na druhé etapě si užil všichni dost. Nakonec si, ale nikdo nestěžoval, protože "Řitník není pro poseroutky", jak pronesl Petr ze suché a vyhřáté dodávky. Kdo nejel může opět jen litovat, protože bude dlouho na co vzpomínat.