Loňské stanoviště v "Autocampu Osek" se osvědčilo a tak ho volíme jako místo srazu i tentokrát, pouze termín vychází až na konec září. Jen zde nezůstaneme dvě noci, ale přesuneme se o kus dál a ta cesta vlastně bude spojená se zpestřením letošní Krušnohorské. Ubytování v Oseku opět zajistil Tomáš, o program na další cestu jsem se postaral já.

Odjezd jsem měl naplánovaný na pozdější hodinu a tak jsem do Oseka jel sám. Sluníčko už příliš nezahřálo a tak jsem se po příjezdu těšil do tepla místní restauračky. Na chatku, kde na mě již čekali Méťa, Piškot a Súťa, jsme si zajistili přímotop, který nám měl pelíšek příjemně zavlažit. Když jsme ho však zapojili, nic se nestalo. Závadu přímotopu jsme vyloučili po zjištění, že nefunguje ani lednice. Jelikož opravář nebyl v dosahu, došlo ke stěhování do vedlejší chatičky (jsme pouze čtyři, tak nám jedna stačí), kde již bylo vše po kontrole v pořádku. A to už byl každý pěkně zabydlený. Akce "Kulový blesk" proběhne rychle a my vyrážíme konečně na pivko. Výběr pochutin k plzeňskému pivu se nezměnil a tak ani naše bříška nestrádala. Máme rezervovaný salónek a po dobré večeři se rozjede příjemná zábava, kde zbylé partičce nastíním, jaký je čeká zítra program. Ten se ponese v duch historie imaginárního národa "Krušnohorců". Díky Pepovi Náhlovskému jsem připravil výtažky z jejich historie, do kterých jsem ukryl itinerář naší zítřejší cesty. Na zbytku partičky pak bylo, z textu rozluštit cestu, kterou se po Krušných horách pohybovali, či kde zanechali nějakou stopu. A aby to nebylo tak jednoduché, budou muset tuto cestu překonat bez navigace, pouze s mapou.

Není třeba dodávat, že i ve čtyřech to byl příjemný a zábavný večer. Neopomněli jsme ani na tradiční kávičku s rumem a zavzpomínali na nultý ročník, kdy jsme ho nalévali z kanistru. Nakonec se spokojeně přesuneme do vyhřáté chatky a před usnutím se ještě těšíme na zítřejší projížďku.

Poučení z předchozí akce, jsme si snídani zajistili sami. Tomáš vytahuje z bezedných kufrů na Aprilce postupně, hrnečky, rychlovarnou konvici a na závěr domácí perník. Prostě paráda! Čekáme na příjezd Čmouda, který nás na dnešní cestě doplní a tak si můžeme ranní kávy v poklidu vychutnat. Když zaslechneme jeho brumlající Tenerku, přispěchají kluci s peřinkou, aby mu co nejvíce zpříjemnili případné ustlání na mokré travičce před chatkou ... vše naštěstí dopadlo dobře. Pak zasvětíme i nového účastníka letošní akce do plánu cesty a začneme balit. Při odjezdu nastane malá komplikace, protože na recepci v kempu není živáčka. Po telefonu tedy Tomáš domluví, kam složit povlečení a potěší nás také slevičkou na ubytování s ohledem na závěrečné komplikace.

Po té co si řekneme pár úvodních slov, o tom kdo byli Krušnohorci a jak se dostali Čech, přichází ke slovu první indicie, která nám napoví, že z Oseku Krušnohorci vyrazili na … a tady se ukazuje, že zmapovat jejich další cestu bude pěkná hádanka. Místa teprve dostávala svá jména a tak je Krušnohorci zmiňují pouze orientačně. Ale byl to národ mazaný a tak ten dnešní název lze vyčíst z pozůstalých indicií.

První indicie : "Začínáme stoupat a do cesty se nám staví jak dlouhá louka, tak řada potoků, až se dostáváme k rokli, kde vodní hladina nás zdržela. Při chvilce odpočinku dumáme, že to co nás čeká, pořádný flák je."

Jelikož jsou moji parťáci, kluci šikovní, netrvá jim dlouho a nacházejí v textu záchytné body naší cesty ... Dlouhá Louka a Vodní nádrž Fláje. Takže hurá na stroje a jedeme, tady snad není potřeba mapa.

Po základních informacích o Flájích, prohlídce okolí přehrady a informaci, kdo jako první nazval Krušnohorce "pakáží", přichází čas na druhou indicii a další luštění ... zde už nebudu obsah zveřejňovat. Kdo byl tak si vše užil a pro ostatní aspoň bude příležitost, si celou cestu užít, pokud se rozhodnu pro využití těchto indícií při zopakování. Prozradit můžu, že cesta pokračovala k rozhledně Hláska na Růžovém vrchu u Hory Svaté Kateřiny, kde jsme povinně vyšlápli těch pár schodů ... a hlavně si v motorkářských botách užili poslední úzké a točité schodiště.

Opět klukům dopřávám vyčerpávající informace o tomto regionu a přidávám historku o neslavné účasti Krušnohorců při bitvě na Bílé hoře a pokračujeme, s krátkým zastavením v Měděnci, do vesničky Kovářská, kde je naše další zastávka. Po překvapivé informaci, že se Krušnohorci zapojili také do povstání Chodů a rozluštění další indicie vystoupáme na vrch Plešivec, kde si dopřejeme krátké posezení v místní restauraci. Dojde také na rozhled do dalekého okolí z ochozu rozhledny a po přilehlých sjezdovkách. Když se poté při luštění další indicie kluci dozvědí, proč se o Krušnohorcích nepíše v žádné české kronice, začínají ztrácet i poslední iluze o tomto národu. Blížíme se k cíli naší cesty, ale dříve ještě zamíříme do obce Tatrovice. Tam nás opouští Piškot, kterého čeká vystoupení v klaunovském kostýmu na dětské akci. Základem bydlení Krušnohorců byla hospoda a tam se také už těšíme. Zbývá posledních pár kilometrů a tam už klukům trochu s navigací pomůžu.

O příjemné překvapení se postará Jarda, který za námi do dnešního cíle v Mariánské dorazí. Načasování je parádní, jen slezeme z motorek a sundáme přilby, přiburácí se na své "kačeně". Po malé komplikaci s telefonním číslem se nakonec zdárně ubytujeme v "Chaloupce" a díky ochotě syna majitele putují naše motorky do garáže. Do hospůdky Krmelec to máme sotva 50 metrů a tak není co odkládat. K večeři si dopřejeme vynikající jelení guláš a pak už teče pivko a rum proudem. A jelikož se nám nechce spát, vyrážíme na putování po noční Mariánské. Bohužel, tam kde je otevřeno, tak se koná soukromá akce. Nakonec se nám na jednu podaří vetřít a dopřát si ještě pár piveček. Spánek je pak opravdu zasloužený.

Jako první musí vyrazit Jarda, a tak ho jdu vyprovodit ke garáži. Pak už burcuji i ostatní kluky ke snídani a cestě domů. A tak jsme zakončili motorkářskou sezónu roku 2016. Opět se potvrdilo, že podzim a motorky prostě patří ... aspoň pro nás ... do Krušných hor. Doufám, že se upravená podoba krušnohorské akce klukům líbila a třeba si to zase někdy zopakujeme. Děkuji všem, kteří si udělali čas a dorazili a samozřejmě Tomášovi, který měl na starost úvodní část v Oseku. Takže zase za rok na "krušnohorské" ... nebo i jinde!