Hned na úvod musím říct, že jsem hodně zaskočen, když my Tomáš oznámil kolik lidiček se na letošní akci sjede. Ve skutečnosti mě připadalo, že jich na Dlouhé louce bylo ještě víc. I když letos volíme ještě pozdější termín než loni, počasí parádně vychází. Také vzhledem k tomu se domluvám s Alfim a Žmuldou, že toho využijeme k pěkné projížďce. Probíhá krátká výměna ohledně trasy a na konec přistupujeme na variantu Žmuldy, s tím že jí u Alfiho v Krásném Březně ještě trochu poupravíme a natáhneme. Míříme tedy na Děčín, Českou Kamenici, Krásnou Lípu, projíždíme "šluknovsko" a v Dolní poustevně přejíždíme do Německa. Stavíme až pod hradem Hohenstein, kde dáme kratičkou pauzu. Směrem na Pirnu nás čekají krásné serpentiny. Díky Žmuldovi se vyhneme centru a stavíme tentokrát pod královský zámek Weesenstein. Souběžně s potokem Müglitz se pak cesta nádherně klikatí a dojem z této trasy kazí jen štěrk v zatáčkách. Jednou mě dokonce vyžene až do protisměru, kde si na mě zatroubí "nervózní sasík". Ani jeden však toho druhého nijak neohrožujeme. Na Cínovci je pak poslední zastávka, kde přebírám vedení a míříme do místa konání akce. Na Dlouhé louce jsme již očekáváni. Parkujeme stroje na rozmoklé trávě, stojánky podkládáme čím se dá (Žmulda třeba záchodovým prkýnkem) a vrháme se na pivko a maso.

Noc je dlouhá a ráno je pak trochu ospalé. Kávička, čaj a produkty z pekárny našeho hostitele všechny potěší a také probudí. Pár lidiček má jiný program a tak nás po ránu opouští, patří mezi ně třeba Žmulda. Zbytek se pomalu obléká a připravuje na dnešní projížďku, kterou pro nás naplánoval Peťa. Natěšeni vyrážíme na cestu. Olda však už v druhé zatáčce, flekuje nezahřáté zadní kolo (lekne se brzdícího Páji) a repsolka končí po ukázkovém saltu v poli. Driver i stroj jsou v pořádku a stačí pouze hondičku dostat zpět na cestu, kde opucujeme trávu a prohlížíme drobné šrámy. Dál nás trasa zavádí na polní panelovou cestu, projíždíme místní kravín, motáme se po úzké cestičce, kde se jen stěží vyhýbáme traktoru a končíme na prašné lesní cestičce. Petr si dal opravdu záležet a pěkně se na svém endurku bavil. Nikdo to, ale nevzdal a ani neremcal. Přes Moldavu míříme opět do Německa. Uděláme kolečko kopírující státní hranice a do Čech se opět vracíme v Mníšku, kde si dáme pauzu na pumpě. V Klínech odbočujeme směr Fláje a jdeme využít den otevřených dveří na přehradě k prohlídce vnitřku hráze. Exkurze je včetně výkladu a celkem zajímavá. Kdy se vám nakonec poštěstí dostat se pod takovou horu betonu, navíc když je konstrukce hráze taková jedinečná, takže doporučuji. Výstup od paty hráze na vrchol, nám pořádně rozhýbal naše pumpy a vyrobil také slušnou žízeň. Na chatě však nikdo není a klíče má Tomáš, který se jel projet se Súťou a Honzou. Zajíždíme tedy ještě natankovat do Moldavy a na kávičku. Na chatě se pak pustíme do guláše a načneme druhý sud.

Po dobrém obídku volím chvilkový odpočinek. Zábavný program však nekonči. Pro nenabažené z projížďky je na řadě výlet na zříceninu hradu Rýzmburk. Po návratu Olda startuje minibajky a to vzbudí velký zájem a zvědavost. Zázrakem to nikdo neodnese odřeným kolenem nebo loktem. A pro ty, co by toho neměl dost, nafukují kluci duši a dochází tak i na tradiční jízdu po louce za jawičkou na velké dušy. Letos je bohužel tráva sušší a tak nejdříve Súťa odrovná spojku svojí jawičky a pak Tomášově dvěstěpadině pro změnu dojde dech. I přes krátké mrholení to letos prostě nejezdí. Přesuneme se tedy k ohni a statečně bojujeme se sudem. Jako poslední, s Pájou a Alfim, to nakonec vzdáváme ve tři ráno.

Ráno nás probouzí pořádné podzimní chladno a blížící se déšť. Pivko si radši už nedám a burcuju kluky k cestě domů. Vyslyší mě Alfi a Pája. Balíme a po hromadné rozlučce vyrážíme na zmoklou silnici. V Dubí se rozdělujeme a každý už míří ke svému domovu. Na Dlouhé louce zatím zbytek statečně dopíjí suda. Akce naplnila loňská přání a doufám, že tuto tradici podzimních srazů udržíme co nejdéle. Pro inspiraci dalším zájemcům, doporučuji zkouknout také krátký sestřih z celé akce.