Krušnohorská smršť 2010 "nultý ročník"

Bob
6. září - 8. září 2010
 

Za vznikem této akce stojí Tomáš, který při návštěvě našich stránek dostal nápad uspořádat sraz "zasloužilých freebojáků a veteránů", protože to je již opravdu dlouho co jsme se naposled setkali. Sám Tomáš přiznal, že o leckterých akcích věděl, ale pracovně byl natolik zaneprázdněn, že se mu účast nijak nedařila. Opravdu akčně se tedy obul do organizace této akce. Po předběžném sladění termínu ukecal dokonce i věrného jawičkáře Súťu. Jako místo srazu vybral většině z nás již dobře známou chatu na Dlouhé Louce u Oseka. Po pátečním srazu a posezení u nějakého toho kríglu nás měla čekat projížďka po Krušných horách a opětovné posezení u pivka na chatě. Vše bylo perfektně zorganizováno, jen na jednu věc zapomněl ... a to na počasí.

Pátek 6.8.2010 byl domluvený sraz na chalupě. Tomáš vyrazil na své Africe ihned po práci a měl strach z toho, aby někdo v tom pekelném počasí, které začalo sužovat celý severočeský kraj (na Liberecko přišli velké povodně), nepřešlapoval před chatou. Bohužel jediný kdo ten den ještě našel odvahu byl jen Súťa na jawičce, který ovšem dorazil až 0:30 hod. My ostatní čekali na lepší podmínky.

Sobota 7.8.2010 byla ve znamení snad ještě větší průtrže mračen. Proto s Martinem volíme cestu mým fordikem (i vzhledem ke sjetým pneumatikám na hondičce). Jak se blížíme k Oseku, déšť ustává zato vjíždíme do "mlhy husté tak, že by se dala krájet". Viditelnost není větší než 3 m a bez přesné polohy chaty v navigaci (duchapřítomně jsem si přesnou polohu našel v pátek večer na mapy.cz) by jsme jí asi ani nenašli. Po příjezdu nalézáme u chaty tři stroje, protože dorazil také majitel objektu Petr na svém Versysu.

Na chvilku se s Martinem zastydíme, že jsme nechali své stroje doma, ale nakonec zvítězí zdravý rozum. Kombinace deště a pneu bez vzorku nepatří k sobě. Není proč otálet, vybalujeme pulitry a jdeme koštovat pivko. Společně pak vzpomínáme u fotek na staré dobré začátky Freeboys. O další zpestření se postará Pája, který netrefí správnou odbočku. Naštěstí trochu mlha opadla a k domluvenému orientačnímu bodu, vysílači, dorazí aspoň pěšky. Nenechám ho trápit a fordikem vyrazíme pro jeho fábku (i on podlehl tlaku počasí). Svrbění v rukou nejvíce postihuje Martina a ten se snaží bezúspěšně uvést do chodu jawičku. Po prospání nám předvádí Súťa jak na ní i bez boschaku a zajíždí do vesnice pro kávu.

Počasí se nelepší a tak se aspoň pouštíme do hledání závady na Súťově jawičce, která nějak špatně táhne. Tomáš přichází na přicpaný přívod benzínu. Tradiční závada, když stroj delší dobu stojí (cca pár let rezivějící nádrž) a zprovozňuje se večer před odjezdem. To už tu párkrát bylo. Po roztlačení se většina přesvědčuje jak se oprava povedla. Přestalo pršet a tak Tomáš neodolá a startuje také Africu. A protože není suchar, máme možnost si i my poprvé v životě vyzkoušet jízdu na tomto legendárním cestovním endurku od Hondy. Petr se nenechá zahanbit a projedeme se také na Versysu. Tahle kawička mě mile překvapuje a okamžitě padne do ruky. Jízda na ní mě dá vzpomenout na jízdu na Pegásku. A tak jsme aspoň částečně naplnili plán na projížďku. Po té se plni zážitků pouštíme do slivovice od Martina.

Ta přidá klukům na kuráži a když dochází pivo nafukují ze zbytku v bombě velkou duši. Tu pomocí hadice (nic jiného jsme nenašli) přivazují za jawičku. Pak se vydávají na louku, kde duše po mokré trávě pěkně klouže. Nevadí, že párkrát podklouzne i jawička. Postupně se střídají v pekelné jízdě na duši než jsou totálně promočeni. Zbytek večera už pak trávíme v klidu u plechovkového pivka a televize.

Ráno nás už čeká jen úklid a bilancování před odjezdem. Název akce byl po dlouhém přemýšlení zvolen na základě okolností provázející tuto akci. Nad Krušnými horami se přehnala smršť, která nám zabránila v pořádné projížďce na motorkách a my zůstali uvězněni na chatě kde pro změnu proběhla panáková smršť. Tak snad za rok bude lepší počasí, která nám umožní uspořádat první ročník se vším co k motorkářské akci patří ... už se těším.

Na závěr patří poděkování Tomášovi za zorganizování této pohodové akce, Petrovi za poskytnutí zázemí a Súťovi, že si i on na nás udělal čas.