Vinobraní na Hluboké

Bob
17. řijna - 19. řijna 2010
 

Na jednu z posledních větších vyjížděk vyrážíme do Hluboké nad Vltavou, kde se konalo vinobraní. Při této příležitosti můžeme navštívit naše kamarády a ochutnat víno nebo burčák z malé vinice pod zámkem.

Cestu absolvujeme ve dvou skupinkách. Již ráno 17.9.2010 vyráží Žmulda do Suchdola, kde se k němu přidá Arnošt a spol. Společně pak pokračují na Plzeň a Holýšov, kde proběhlo krátké občerstvení. Pokračují přes Domažlice a Babylon na hraniční přechodu Všeruby / Eschlkam kde navštěvují Německo. K průjezdu si vybírají trasu přes Přírodní park Horní Bavorský les (Naturpark Oberer Bayerischer Wald). Tato cesta je dle Žmuldy u našich sousedů vyhlášená a přirovnávána k české trase Dubá - Liběchov. Do Čech se vracejí na přechodu Železná Ruda / Bayerisch Eisenstein. Odtud již jejich cesta vede do Hluboké, kde se setkávají s druhou skupinou.

Druhá skupina ve složení já, Alfi, Rosťa s Mončou a Žaky vyráží od pumpy v Hrdlech kolem 16:15. Neprší, ale sluníčko již moc nehřeje a tak Rosťa navrhuje urychlit přesun cestou po dálnici. Vzhledem k opravdu chladnému počasí nikdo neprotestuje, ale v rychlostech nad 130 km/h už nestíhají ani vyhřívané rukojeti. Stavíme pouze jednou v Řiťce, kde se od Žmuldy dozvídáme, že jsou cca 100 km od Hluboké, kdežto mi 150 km. Sedáme tedy opět na stroje a kvapem míříme k našemu víkendovému bydlišti v penzionu BC (Blažena Cirklová). Dorážíme 45 minut po první skupině, ale o ten samí čas dříve oproti původnímu očekáváni. Rozdělení lůžek proběhne rychle a vyrážíme se zahřát do hospůdky U Švejka, kde naplníme svá bříška a navštíví nás aspoň část místních parťáků. O průběhu večera více napovídá fotka našeho lístku v galerii a tak se ani nebudu rozepisovat.

Po probuzení nás čeká překvapení. Rosťa si přivstal a zajel pro snídani. Jediné zdržení tedy představuje boj o toaletu. Vše, ale zvládáme a můžeme vyrazit na zahájovací průvod místního vinobraní. Arnošt a spol tak pružní nejsou a jdou teprve na snídani, takže se o tento průvod ochudí. Vzhledem k tomu, že nás čeká projížďka, tak si burčák dopřeje pouze Monča. Na projížďku vyrážíme z parkoviště u Penny, kde potkáme i německé kolegy a jeden pěkný veterán BMW. Trasa vede přes Budějice a Boršov do Českého Krumlova kde i s navigací bloudíme. Na pumpě se pak radíme nad další cestou. Tentokrát se již daří navigaci nastavit správně a my pokračujme na Rožmberk, Vyšší Brod a Studánky, kde se zastavujeme na oběd. Volíme restauraci "U kaple" a je na každém, aby zvážil zda to byla dobrá volba.

Obsluha v podání majitele je dost svérázná. Z nabídky volíme guláš a svíčkovou, o kterých prohlašuje, že jsou snad ty nejlepší na světě. Při servírování se pak k našemu překvapení dozvíme, že guláš není vlastně guláš, ale srbská pečeně a svíčková to samé, jen pozměnili omáčku. Po obědě pokračujeme na rakouský Bad Leonfelden. Ještě před ním však sjíždíme z hlavní silnice na Rading a vychutnáváme si lesní zkratku. Nutno podotknout, že po této cestě (až na jeden hlubší výmol) se jede lépe než po leckteré naší okresce. Před obcí Vorderkönigschlag se napojujeme opět na hlavní silnici. Dál cesta pokračuje po pěkných silnicích na Freistadt, Sandl a Karlstift. Tam nás opět vede navigace do lesa. Tentokrát však po krátké ulevovací pauze obracíme na hlavní silnici.

Cesta nás vede přes St. Martin do města Weitra. Místní kruháč nás ovšem rozdělí na tři skupinky. Nejdříve nás zmate Žmulda, který se kruháčem otáčí a následně Rosťa, který krouží do kola. Koutkem oka zahlédnu, na kterém výjezdu sjíždí a vyrazím za ním. Ten je ovšem již v nedohlednu, ale zahlédnu Arnošta, který čeká na sjezdu do Unserfrau. Tam však končíme, když nevíme kudy dál. Po chvilce bezradnosti nastartuji navigaci v mém skoro vybitém telefonu (těsně před odjezdem jsem v něm navíc musel přeinstalovat firmware a do navigace jsem si nahrál jen mapu ČR) a ta se naštěstí díky tomu, že jsme kousek od hranic chytá ... "hurá jsme zachránění". Do Nových Hradů už je to opravdu jen kousek a do Třeboně, kde se na pumpě setkáváme se zbytkem, dojedeme už podle značení. Tam zjišťujeme, že také Žmulda absolvuje cestu samostatně. Když jsme konečně zase všichni pohromadě, vede nás Rosťa do obce Novosedly, kde má hospodu jeho kamarád. Dáme rychlé občerstvení a výlet zakončujeme opět v penzionu BC. Na večeři jdeme do Lovecké chaty naproti penzoši. Se Švejkem se to nedá srovnat a tak se po jídle přesuneme do Loghamu, kde zakončujeme chlastací část výletu.

Ráno má tradičně nejvíc naspěch Rosťa, který hraje na mělnickém vinobraní a Žaky, který pospíchá do Sokolky na pivko. Takže jim zamáváme a jedeme v klidu na pumpu na snídani. Na cestě domů projíždíme Týn nad Vltavou, Tábor a první zastávka je až u polňačky za Mladou Vožicí, protože v zrcátkách marně hledám Hynka. Po chvilce nás dojíždí a objasňuje své zmizení tankováním. Následně Arnošt Žmuldovi líčí cestu na Benzinu ve Vlašimi, kde bude další pauza. Ten to však špatně chápe a trochu si ve Vlašimi pobloudí. Po tankování řešíme další cestu.

Já navrhuji zajet do Kerska a dát si v Hájence výborný oběd. Tenhle návrh je rychle přijat, sedáme na stroje a vedu všechny do našeho cíle. Rádi při cestě vzpomínáme na krásné silnice v Rakousku. V Hájence máme štěstí na volné místo a usedáme ke stolu. Není dlouho co vybírat a volíme "kančí kýtu s šípkovou omáčkou a špekovým knedlíkem". Asi nejlepší jídlo z celého výletu. Po dobrém jídle se kodrcáme ve velkém provozu přes Čelákovice, Neratovice, Mělník a Štětí domů. Za celý víkend na mém tacháči přibilo 768 km, takže opět slušná a pohodová akce.