Účastníci : Rosťa, Móňa a Márty za asistence Transky 700 a Varana 1000
Náklady : zhruba 3000 na palici včetně ropných poplatků
Délka : 917 km
Start : 21.7.2010
Cíl : 25.7.2010

Den první : Směr - Hluboká nad Vltavou

Vyrážíme ve středu odpoledne. Sraz je ve čtyři na pumě v Hrdlech a tradá. Valíme na Slaný, Stochov, Unhošť, Řevnice (promiň Praho sto stojící), které se vyhýbáme a v Mníšku pod Brdy, hurá na dva pruhy v jednom směru, kde využíváme trakci našich hektolitrů a metelíme po hlavní, až do Čimelic. Tam sjíždíme a jedeme po prdelích na Albrechtice, Temelín, Chlumec a Hlubokou. Sedla našich endůr nám zdatně masírují zadky. Doporučuji všem 4%. Odbočka od tématu .... Včera jsem viděl TOP STÁR magazín ne"doporučuji" tolik hoven buziků a lesbiček pohromadě, no teda to máme mládež. Do Hlubky jsme dorazili tak kolem osmé večer, ubytovačka v penzionu hned vedle kostela a hurá ke Švejkovi na grilovaná žebírka. Telefon Danče s Alešem, že mi zděs a začíná večírek. Obvoláváme ještě další známé místňáky, ale chytá se jen Mič, který zrovna trošičku poprcává v Budějicích, no přece by kamarády kvůli žádné kóče nenavštívil. Kolem půl druhé uleháme. Dobrou.

Den druhý : Směr první - rybník Rožmberk

Při snídani na lůžku plánujeme atrakce. Vyrážíme tak na desátou páč doráží Danča s potomkem a Móňa pak s nimi jde na kraťoučkou procházku po vsi. Já s Mártym toho využívám k balení (prdění, krkání a řečmi o dívčí rase, protože se zrovna rozešel se Šárkou). Po bezva uvolňovačce nasedáme na naše oře a vyrážíme již ke zmiňovanému rybníku. Cesta je super, využíváme opět řiťocest, kde maximálně potkáte cyklistu a nebo traktor, ale to nám nevadí, protože …… ani nevím proč. Rybníček je opravdu pěknej. Píšou tam, že je největší v ČR, no dobrá.

Pijeme colu není to náhoda, že u jednoho stolu.
A k tomu nanuk ovocnej nanuk takovej lahodnej a vodovej nanuk.
Jsme místním nejspíš k smíchu tu u rybníku.
REF: Koho to napadlo zvednout jim stavidlo …

no nic ať žije Majk Dejvid.

Směr druhý - Deštná

Je to kousek od Soběslavy. Tam navštěvujeme letecké muzeum. Paráda, paráda, je to taková všehochuť s modýlky a kusy letadel hlavně z druhý světový války. Dech mi bere nalezeny motor z Messerschmitt BF 109 G. Po prohlídce nám místní muzejní hosteska hlídá naše stroje a mi jdeme do nedaleké restaurace na smažené žampiony a opět pijeme colu u jednoho stolu.

Směr třetí - Chýňovská jeskyně

Opět krása, nádhera. Klesáme do hloubky 55 metrů a za sympatického výkladu zjišťujeme, že tu mega díru do země vytvořila voda pitná a že stále slouží sloupec vody, který se nachází pod jeskyní jako studna pro místní městečko Chýňov. Jo a je to první a tím pádem zároveň nejstarší zpřístupněná jeskyně v ČR.

Směr čtvrtý - Telč

Dorážíme tak kolem šesté. Ubytování nic moc, čtyři kila na hlavu bez snídaně u hlavní silnice, kde všichni jezdí tak 80 v hod. hrůza … Podvečerní a večerní rej městečkem je ale paráda. Náměstí, zahrádky, pivečko, létající balóny, úchylné hudební duo hrající neuvěřitelné šlágry a bezva véča u Švejka. No prostě úžasné. K tomu procházka kolem rybníka a skvělých skokanských výkonů ryb kaprovitých do výšky a následného dopadu na rybí bok …… tak dobrou.

Den třetí : Směr - Konice

Ráno hurá na opravdu vydatnou snídani a pak do sedel. Cestou z Telče projíždíme přes Novou Říši a obec Moravec.

Ta večer při vyprávění zážitků z cest pobaví členy souboru kreténů. Mistr Hagen hrd na své příjmení hodí do placu ještě o stupeň výše než obec Moravec slovenské Zlaté Moravce. Úsměvné. Dále pak pokračujeme směr Bystřice pod Pernštejnem. V obci Hodonín obědváme celkem dobré papáníčko poblífka rybka gulášek. Při čtení v mapě objevujeme starou zříceninu Louka, však v reálu ji nenacházíme, no nic alespoň kraťoučká odbočka z hlavní a opět zase na hlavní (rozumíte tomu) já jo. Dále pokračujeme na Kumštýř Boskovice za nimi opět sjíždíme na prdelní cesty a opět neduříme a to až do dnešního nocležnickýho cíle Běleckého Mlýna. Cestou ještě zastavujeme na pumpici v Protivínově, kde se Monča válí jako prasca a Márty zjišťuje, že zde prodávají jakýsi "Etanoloil" a to co litr tak 22.50 Kč, že prej tam na to všeci Hanáci jezdijó a že prej vše funguje jako má. No, nevím mi raději tankujeme BA 95 N.

Na Bělecký Mlýn dorážíme tak na pátou. Ubytovačka, spánek a hurá na véču, kde se setkáváme s dalšíma motokoňákama Fanym, Žmuldou a Vojtou. Večer nás čeká Sesterskéj koncik v Konici a je třeba se na něj připivit. Náš Litoměřický občan Tatar je také zde, tak mu volám a on nás odváží na koncertiště. Tam se odehrává klasická zábava, pití, jídlo, bigbít a dnes ještě k tomu s dešťovou vložkou. O půl druhé hurá na penzoš a tak hoďku poté uleháme. Někteří teda ne.

Den čtvrtý : Déšť, zima a směr - Poděbrady

V 11.15 hod, mě budí Márty, že jako zaspal a jestli jsme mu neujeli ... uklidňuji ho a jdeme na snídani. Dnes se k nám vlastně nepřipojili Žmulda, Vojta a Fany, protože odjíždějí podstatně později než my (kvůli lihovému dechu). Další koncik tentokrát festivalový. Cestou nám naštěstí prší jen 50 km s celkových 160 km, ale i tak nic moc. Cesta vede hezkou krajinou směrem na Moravskou Třebovou. Tam najíždíme na hlavní silnici a na vodě dojíždíme až do Poděbrad. Ještě stojí za zmínku nehoda kamiónu u odbočky na Svitavy. Kamión to poslal přes svodidla na bok, čůrák. Auta zastavovala ale my jeli do prdele. Večer bylo ve zprávách, že prej za to mohlo počasí on ne!!! Blbý Novácký zprávy. Do Poděbrad jsme dorazili kolem 16 hod a ubytovali se v prima penzoši, přímo na lázeňské kolonádě, a to opět za čtyři kila na hlavu. Při ubytovačce jsme zhlédli přehlídku starých škodovek 110 R, ale i dalších veteránů, no prostě pastva pro oči. Následovala véča, mírný spánek a na osmou jsme valili na koncertiště. Cestou opět pijeme colu, kterou jsme dostali na kolonádě při reklamní akci již zmíněné pitné firmy. Když přecházíme most přes řeku Labe již zdáli slyšíme první tóny festivalu, který nese název "Barvy léta", zrovna hrála kapela Visací zámek a text jedné jejich písně "kurva drát padesát" nás velmi rozesmál. Při příchodu do stanové šatny nám hned kamarád a sesterský ochranář "Drobek" hodil před čumák na stůl parádně udělanou prasečí kejtu. Následovala chlastanice, poslech punkových písní a legend. Pak troška mé hudební práce a zase hurá do víru zábavy. Ten večer mě nadchli Sľobodná Európa a úplně nejvíc Zóna–A. Pohyby zřejmě zdrogovaného zpěváka Zóny-A, Koníka. No, prostě pecka! Po nich následovali Krucipüsk, ale to už mě moc nebrala hlava. Pak pomalu podlomeným krokem na penzoš. Tak zase dobrou …

Den pátý : směr - domov

Ráno bylo zimavo a sychravo nasedli jsme na oře a tradá polem i nepolem domů. Vybral jsem nejkratší 95 km dlouhou trasu, vedla nás na Nymburk, Milovice-Boží dar (no když jsem vyděl tu vybydlenou panelákovou ves, tak bych jí přejmenoval na Boží dopuštění). Jo, abych nezapomněl, na všem zaslanou esemesku, že jako v 10 hod výjezd, nikdo nezabral. Ozval se až Žmulín asi tak kolem 15 hod, že už je také doma … Nojo démon alkohol a drogy šlukové. My dorazili tak ve 12 hod a ve 14 hod už jsem si užíval závodu formule 1 v pelíšku při čaji. Sice mě srala televize Nova reklama, ale nu což život je takovej a jinej nebude.

Čus bus R+M+M