Freeboys 2010 - "Veterans ride for Slovak"

Bob
3. července - 6. července 2010
 

Protože v tom to parném létě opět nezbývá moc času na nějakou velkolepou jízdu přicházím s nápadem podívat se o červencové svátky alespoň opět na Slovensko. V mém plánu, "cesty veteránů po Slovensku", mě podpoří Martin, který se rozhodne po delší době s námi vyrazit na projížďku a zaštítí celou akci ubytováním na chalupě v Krásné Vsi u Trenčína. Akce má být pojata tak trochu vzpomínkově a vést po místech veteránům dobře známých. V plánu je návštěva Trenčína a tentokrát snad bez pokut, popíjení domácí slivovice u Martina na chalupě v Krásné Vsi, výlety do okolí po nám známých a pěkných cestičkách, třeba u Harmanovců. Dále si můžeme připomenout kde Martin píchnul, kde se Pája koupal pouze ve slipech v přehradě, kde mu praskl řetěz na Pegásku, kde mu pro změnu uletěl kufr z motorky, kde jsme strávili neklidnou noc v Nízkých Tatrách a kde nevěděli jak se dělá grog ... To vše dle počasí a chuti účastníků. Složení je dlouho nejasné a na poslední chvíli ze sestavy vypadne Alfi, ale je nahrazen Hynkem, což je vlastně sestava z první čtyřtaktní dovolené také na Slovač.

Bob - Honda CBF 1000 (zapisovatel a vedoucí zájezdu)
Pavel - Suzuki DL 650 V-Strom (Bludišťák)
Hynek - BMW R 850 R (parkovací asistent)
Martin - Yamaha FZ1 Fazer (hostitel)

Vzhledem k tomu, že termín sobotního odjezdu je závislý na Martinovi, volíme sraz již v pátek spojený s návštěvou naší klasické pivnice "U Petříků". Tam se od Páji a Hynka dozvídáme, že chtějí vyrazit již ráno a k cestě použít státovky a okrsky. My s Martinem setrváme u původního plánu a to start cca ve 14,00 hod a urychlený přesun po dálnici. Tentokrát jsme celkem hodný a spát jdeme spořádaně.

Ráno 3.7.2010 se na plánu kluků nic nemění a já je tedy doprovázím do mé garáže. Vypravení na cestu probíhá bez komplikaci a sraz domlouváme dle situace na cestě. Pak se konečně můžu zabalit já a očekávám Martina. Nakonec se nám odjezd daří dříve a vyrážíme už ve 12,30 hod. Po natankování u ÖMV nastává první problém již v Terezíně, když nevidím Martina ve zpětném zrcátku. Nejdříve myslí, že natankoval špatný benzín. Pak mu ovšem dochází, že se mu protáčí grip plynu na nových řidítkách. Vše zachrání odmaštění pomocí kapesníku a jedeme dál. Až za Prahu jde vše hladce.Před Průhonicemi je ovšem uzavírka a nezbývá tak než se proplétat mezi popojíždějícími auty. Je až s podivem jak jen vozy s SPZ-kou začínající na "A" mají problém motorce uhnout. Nakonec nám v tom úporném vedru přijde vhod plánovaná zastávka na Benzině v Průhonicích. Po občerstvení to valíme dál a pauza přichází až na odpočívadle u Jihlavy, kde s SMS-ky zjišťuji, že kluci byli před hodinou tak 100 km před námi. Nezbývá tedy než opět hltat v parném odpoledni další kilometry. Stavíme opět až za Brnem a pro jistotu také tankujeme. S nedůvěrou sleduji jak na rozpálené dálnici mizí vzorek z mé zadní pneumatiky. Sraz je domluven na pumpě před přechodem Starý Hrozenkov a tak naše další cesta vede právě tam. Martin nasadil velice svižné tempo a tak nám cesta utíká rychle. Míjíme stánek s klobásami u "buchlovských zatáček", které zavoní až k nám. Těsně před Starým Hrozenkovem se nám do cesty staví policista a odkazuje na objížďku (později se dozvídáme, že zde došlo ke smrtelné nehodě cyklisty). Naše výhoda je, že jsem si o chvilku dříve, pustil navigaci a ta nás bez problémů dovede až na místo setkání. To Hynek s Pájou jsou na tom o poznání hůře. Nejdříve je drtí zacpané státovky plné objížděk a pak marně bloudí před Starým Hrozenkovem, protože momentální objížďka není nijak značená. Strážci zákona se tak ocitají dokonce dvakrát tváří v tvář. Na pumpu nakonec dorážejí pouze 5 minut před námi. Slušný výkon na to, že vyrazili o více jak tři hodiny dříve než my. Na tachometru jim k tomu ještě naskočilo o 150 km více. Svorně nakonec uznávají, že byla blbost se trmácet po těch okrskách. "Když Pája tak z duše nerad jezdí po dálnici!"

Další naše cesta již pokračuje společně a s ohledem na slovenskou policii přizpůsobujeme i rychlost. Hned za Drietomou musíme otáčet, protože cesta je v rekonstrukci a neprůjezdná. Pokračujeme tedy po hlavní na Bánovce nad Bebravou a přes Motěšice do Krásné Vsi. Tam konečně kolem půl osmé parkujeme naše stroje na tradiční fleky, shazujeme propocené motorkářské hadry a dopřáváme si doušku domácí slivovice od Martina na uvítanou. Dle domluvy ihned vyrážíme do místní hospůdky na "pár orosených Topvarů". A u těch to bohužel neskončilo. Především, když si nás našel Martinův strýko. Jen pro názornost uvedu co všechno se objevilo na našem stole ... RUM, vodka (ta se fakt nedala ani chlazená), borovička a zazdil to Hynek poslední zelenou. To už ovšem od našeho stolu Martin vyhnal svého (čtyřprocentního) kamaráda z dětství, kterému se nesmírně líbil nic netušící Hynek. Tomu se pak ještě na závěr vymstila ta jeho zelená a cestou z hospody si snad na každém pátém kroku připsal "renonc". Další kdo komplikoval náš návrat byl Pája, kterému tradičně přestali po pár kouscích fungovat nohy a část cesty pak absolvoval po čtyřech. Na závěr nám ještě Martin za mojí asistence nachystal tradiční fazole s párkem, ale na těch už si Hynek ani Pája nepochutnali. Dobře jim tak, protože přišli i o závěrečný panák slivovice tohoto večera.

Probuzení 4.7.2010 bylo pro některé jedince hodně kruté. Hynek i přes včerejší silácké řeči o sekání trávy a nařízení budíka na 6,00 hod spí tvrdě až do 10,00 hod. "Neustále zvonící budík musím vypnout já a mám sto chutí ho po něm do kuchyně, kde si včera ustlal hodit". Do sekání trávy se tak musí Martin pustit sám. My zatím připravíme snídani a pereme se o jediný záchodek. Objevuje se také Martinův strýko, který dle jeho slov také napodobil při cestě domů Hynka a na ranní sekání trávy si ani nevzpomněl. Vzhledem ke stavu osádek strojů, vynecháváme koupání u Půchova a po nové, krásné a opravdu rovné dálnici mažeme přes Žilinu do Vrútek. V místním Harley clubu si dopřáváme ne zrovna levný oběd, ale aspoň chutný.

Po odpočinku pokračujeme přes Ružomberok a kolem Liptovské Mary do Liptovského Petera, kde čekáme na Hynka, který si jel natankovat. Tam náš směr otáčíme směrem na Vysoké Tatry. Stavíme ještě před Pribylinou, kde vzpomínáme na "Pájuv prasklý řetěz u Pegáska" a hurá do Tater. Cestou již po několikáté míjíme slovenské ochránce s trojnožkou, naštěstí bez našeho ocejchování. Krátce stavíme u polomů a pokračujeme na Vyšné Hágy, kde mám v plánu pořídit pěkná foto našich strojů v pozadí s Vysokými Tatrami. Celou akci málem pokazí Hynek, který se projeví jako škodič a "DEBIL".

Nakonec se vše povede a my pokračujeme dál na Starý Smokovec, Tatranskou Lomnici a Spišskou Belou odkud to lámeme Starou Ľubovňu. Ubytování hledáme v osvědčeném penzionu Silvia v Ľubovňanskej kúpelích. Máme štěstí a vypadá to, že zde budeme opět bydlet sami. Motorky stavíme na travnatý plácek za penzionem. Pokoj dostáváme tentokrát v nižším patře, ale ne tak útulný. Na přespání nám stačí a sprchu na pokoji také máme. Po ubytování se přesunujeme na bar a sázíme do sebe pivka. Motorky mezitím zkrápí pořádná průtrž mračen. Hynek se opět druží s domorodci. Jeden svým neustálým zájmem o trávu připomíná dealera a druhý prozrazuje, že dříve podnikal v oblasti nevěstinců. Zkrátka zajímavá partička. Kupujeme tedy pivo do petky a jdeme radši na pokoj, kde postupně podléháme únavě z cesty.

O ranní zpestření 5.7.2010 se postará partička ze včerejšího večera, která přichází na návštěvu Hynka. Ten jim to usnadňuje tím, že zapomene večer zamknout náš pokoj. Už se nám nedaří usnout, tak se pouštíme do balení. Při pohledu z okna zjišťujeme, že večer pršelo opravdu pořádně a naše stroje stojí ve vodě. Jinak odjezd už nic nekomplikuje a i Pája si řádně připevní kufr na motorku. Otočku na mokré trávě také všichni zvládnou bez zaváhání a můžeme pokračovat na Ľubotín. Slunce začíná znovu pražit a tak se opět vyletňujeme. Svetry, mikiny a teplé vložky jdou do kufrů. Opouštíme hlavní cesty a po rozbitých cestách projíždíme pohoří Bachureň.

Milně se všichni domníváme, že to byla ta nejhorší cesta dne. Občas nás pěkně zaskočí cedule "Pozor nebezpečí" a "Maximální rychlost 20 km/h". To pak s děsem očekáváme co přijde, protože i bez těchto cedulí se naše rychlost pohybuje kolem 30 km/h. Většinou se jedná o úseky kde je podemletý, nebo stržený kus vozovky. Nic co by se nedalo projet a dle kluků se zkušenosti z Albánie, "vlastně pohoda". Nakonec to zvládáme a dojíždíme do Spišského podhradí, kde pořizujeme hromadnou fotku pod hradem. Poté zajíždíme na Spišský salaš kde obědváme. To se ukazuje jako výborná varianta a všichni si dobře pochutnáme. Po jídle dohadujeme, že další část cesty nás povede Pája. U motorek plánujeme další trasu a je s podivem, že tohoto breafingu se neúčastní právě Pája. Pod kopcem pak doslova "kouká jak trubka", když mu připomeneme, že má jet první. Asi k jeho tradičnímu "neviděl jsem!" musíme přidat i "neslyšel jsem!"?. Nakonec přece jen vyráží směr Levoča a bez povšimnutí míjí ukázkové ghetto. Já to napravuji a fotím. Hynek se dokonce odvážně rozjíždí směrem k hloučku dětí. Naštěstí si uvědomuje včas dopad tohoto počinu a otáčí zpět na hlavní silnici.

Do Popradu už cesta pokračuje bez problému. Na začátku města tankujeme na pumpě s tím nejdražším benzínem, jak později zjišťujeme. Aby nedošlo k mýlce opakuji Pájovi itinerář naší cesty. A to "Svit, Tatranská Štrba, Východná, Malužina, Brezno a hlavně z Popradu po silnici číslo 18". Jak se ukázalo po příjezdu na "první" křižovatku, Pája si zapamatoval pouze Brezno, protože na něj neomylně odbočuje. Nehledě na to, že se jedná o silnici číslo 67 a trasa po silnici číslo 18 na Svit vede rovně. To vše velmi dobře značeno na ceduli "velké jako kráva". Celou situaci naštěstí z Hynkem zachraňujeme a Pájovi bez zaváhání udělujeme tilul "Bludišťák". Dalších 10 km zvládá bez problému, dokonce chytře mine odbočku na dálnici a pokračuje po staré silnici na Tatranskou Štrbu. Vzhledem k nové dálnici je tato cesta zcela prázdná a vybízí ke krásné projížďce. U Páji je to, ale naopak a nesmyslně zpomaluje. Tak ho necháme svému osudu a jdeme s Hynkem "vyhnat pavouky z výfuků". Na rozdíl od našich cest je i po dostavbě dálnice zdejší silnice perfektně udržovaná. Míjíme odbočku na Štrbské pleso a pokračujeme směr Východná, kde odbočíme do Nízkých Tater. V Malužině tentokrát nestavíme a dojíždíme až k pramenu pitné vody před obcí Jarabá.

Zde s Martinem vzpomínáme na rok 1997 a naší noc strávenou pod širákem. Popojíždíme také kousek do vesnice a stavíme u Chaty Jarabatá, kde nám v tom též roce neuměli uvařit ani grog. Chata mezitím prošla velkou modernizaci a má toho již málo společného s putikou, kterou jsme poznali my. Vzhledem k tomu, že Martin se chystá ještě sekat zahradu, nezdržíme se a jedeme dál. Přes Podbrezovou pokračujeme na Banskou Bystricu. Ta je na příjezdu rozkopaná a to rozhodí mojí navigaci. Opět odbočíme špatně na Zvolen, ale vzhledem k tomu, že již tuto chybu známe zastavuji ihned na první pumpě. Zde se navigace opět chytí a my pokračujeme správně na Harmanec. Zde si opět užíváme zatáčky na cestě přes Velkou Fatru. Nutno říct, že těch 20 km všem bohatě stačilo a v Dolní Štubně dáváme pauzu na pumpě. Tam Martin kouká do mapy a objevuje naší starou známou zkratku přes Sklené. Moc se mě nechce, ale nakonec svolím a vedu je na místo. Už hned za vesnicí mi je jasné, že tu k žádnému zlepšení nedošlo, ba naopak!!! Když dojedeme ke srázu zastavujeme. Původní cesta je dávnou minulostí a to co je tu teď je "obtížně schůdné i pro pěší". Naprostou ignorací nás opět překvapí Hynek, který prohlásí "když to dal Rosťa na Hayabuse tak to musím sjet taky" a vydává se na "endurovložku" bez další konzultace s námi. Netuší ovšem, že tehdejší zkratka vypadala o dost lépe. Slepě ho následuje také Pája. My s Martinem zůstáváme stát a říkáme si, že se s námi nikdo neporadil. Vím co bude následovat a tak mám sto chutí v tom kluky nechat a jet původní trasou. Ta jak doma zjistím je "jen o 5,5 km delší a po kvalitní státovce" na Nitranské Pravno. Nakonec se rozhodneme, že to přeci jen s Martinem dáme. Sjeté pneumatiky dělají na kamenitém a jílovitém podkladu svoje. Převody do rychla pro změnu nedovolují použít jedničku na přibrzďování motorem. Do 1/3 to s dostatkem sil zvládáme i když aspoň já se několikrát ocitám asi již za hranicí pádu. Pokaždé to naštěstí ustojím. Postupem času mě však už docházejí síly a kvituji pomoc Hynka, který pochopil svojí chybu a vrací se nám na pomoc. Na posledních metrech už nechávám stroj zcela pod jeho kontrolou a volím pěší sestup. Cesta je schována v lese a je zde vzduch jak v prádelně. Díky tomu jsme pod kopcem všichni doslova durch. Dáváme pauzu kdy chladíme naše organismy, sušíme oblečení a utěšujeme se tím, že se nikomu nic nestalo. Pájovi se navíc teplo nezdálo asi dostatečné a po celý sjezd si nechal puštěné vyhřívání rukojetí.

Konečná bilance této zkratky :
"ušetřeno 5,5 kilometru, totální vysílení a časová ztráta 45 minut!".
Rada od nás všech, pro další odvážlivce na motorkách,
mající aspoň trochu rozumu, tedy zní :
"ÚSEK NESJÍZDNÝ".


Zobrazit trasu Zkratka přes Sklené na větší mapě

Zcela zmordovaní dojíždíme do Krásné Vsi a dlouho váháme jestli vůbec vyrazit na pivko. O zaparkování našich strojů se postará podezřele čilý, nebo něčím nadopovaný parkovací asistent Hynek. Nakonec i nás dopink v podobě domácí slivovice, luncheonu a piva z petky trochu probere a zajdeme na pár orosených. Jako odměnu za pěknou útratu od výčepní dokonce dostaneme každý jednoho výborného utopence a pak už přichází slastný spánek.

Ráno 6.7.2010 na nic nečekáme, rychle balíme a vyrážíme na cestu domů. Všechny ještě fotím při výjezdu ze dvora chalupy a čekám, že stejně učiní i Pája, když mu dávám do ruky foťák. On však zřejmě "nepochopil, nebo neslyšel", protože marně hledám na fotkách sebe. Sotva vyrazíme na cestu udeří za Motěšicemi v plné síle déšť, který pěkně štípe přes bundy bez teplých vložek. Někteří pak ještě na pumpě v Trenčianské Turné utrácí poslední Eura a všichni se oblékají do deště. Při odjezdu zapomínám zastrčené klíčky v kufru, což si záhy uvědomuji a zastavuji. Mého blikání si nikdo nevšimne, "nevadí za chvilku určitě někde zastaví". A skutečně asi po 300 m narazím na Hynka, "ale kde jsou ostatní?" Pokračujeme směrem na hranice a k mému zděšení Pája a Martin zatavují až "po 15 km"! Slušný výkon nato, kdyby se skutečně něco stalo. Pája nám vysvětluje, že "já jsme na Martina blikal a troubil, ale on pořád jel". Martin oponuje, že "v tom dešti jsem v zrcátkách neviděl, že za Pájou nikdo nejede", což se dá pochopit. Na jednoduchou otázku, proč tedy Pája prostě nezastavil, aby i Martin pochopil, že něco není v pořádku, jsme odpověď nedostali. Poučení pro příště. Na Starém Hrozenkovu tankuji už za naše. Další zastávka je plánována u stánku před Buchlovicemi, kde si tentokrát dopřáváme tu voňavou klobásku. Ani nevadí, že nám opět začíná pršet, hlavně, že máme něco teplého v bříšku. Déšť naštěstí před Brnem ustává a my to můžeme pořádně natáhnout. Další odpočinek si dopřáváme až u Jihlavy a právě v čas. Než slezeme z motorek začíná opět krápat a během chvilky se spustí brutální průtrž.

Nezbývá než počkat. Po půl hodince se vydáváme opět na cestu. Cesta až do Prahy neoschne a tomu také přizpůsobujeme svojí rychlost. Tankování je v plánu u Hvězdonic, bohužel tam je pumpo dočasně mimo provoz. Hynek volí strategii "tak prostě pojedeme a někam dojedeme", což není taktika úplně košer. Štěstí nám přeje na pumpu u Jesenice dojíždějí všichni. Tam nám Hynek sděluje, že se od nás v Praze oddělí a pokračuje do Hostivic. Další cesta už je v poklidu. V Terezíne se loučíme s Pájou a s Martinem už jen uklízíme stroje do garáží. Na úplný závěr dovolené si jdeme sednout k Petříkům, probrat zážitky u plzničky.


Zobrazit trasu Veterans rider for Slovak 2010 na větší mapě

Závěrečná bilance dle mého tachometru :
Celkem ujeté kilometry : cca 1.534 km
Na cestu vyměněno : 120 €
Celkem náklady na palivo vč. za € : cca 2.800 Kč
Ostatní náklady (ubytování, jídlo, pití) : cca 2.000 Kč

 

 
 

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat