Rozlučka v Terezíně

Bob
11.9.-13.9.2009
 

V odpoledních hodinách 11.9. se vydáváme z Litoměřic na kolech (které mě dal do kupy Rosťa a tímto mu děkuji a sedím na něm tak po třech letech) do kempu v Terezíně. U pivka čekáme než se ubytuje první várka a přijede zbylá banda z Prahy. Účast je opravdu velká a zábava ten večer tomu odpovídá. Dojde také na promítání DVD z letošního Řitníka, které sklidilo kladné ovace. Než se odhodlám na cestu zpět, opět na kole a sám, protože Rosťa s Mončou vyměkli a jeli taxíkem, poskočí ručička hodin k času 1:30 a zábava zdaleka nekončí.

Druhý den ráno jsou, ale všichni v pohodě a dokonce doráží další lidičky, jako třeba Alfi, Radek a Žaky. Přes malé zdržení kolem půl dvanácté vyrážíme na spanilou jízdu přes Terezín a Litoměřice v nádherném počtu 22 motorek. Až k Zahradě Čech nám to jde, pak se ovšem pole roztrhá a každý jede svou rychlostí. Pohromadě se uvidíme opět až na pumpě v Mimoni, na kterou se ovšem naši závodníci dostávají oklikou přes Českou Lípu. A co z toho plyne ... jet rychle neznamená být v cíli dříve. Pokračujeme směrem na Liberec, kde se rapidně ochlazuje a ukazatel u silnice hlásí 10°C. Odbočujeme směrem na Frýdlant a vjíždíme do mlžného oparu. Zuby nám trochu drkotají, ale přesto nám to nedá a krásně zvolenou trasu si vychutnáváme svižným tempem. Na náměstí ve Frýdlantu parkujeme bok po boku a hledáme místo, kde by jsme se zahřáli a pozřeli něco dobrého.

Některé místi restauratéry však děsí náš počet, prý nemají ani tolik porcí na celý den. Přijímáme tedy návrh přesunout se do Dřevěnky u Provodína. Cestu si máme zpříjemnit krátkým přejezdem polské Bogatnie a německého Zittau. Neustále však bloudíme v polsku kolem místního velkého lomu. Podle vedoucího Rosti totálně selhala navigace zapůjčená od Arnošta. Razantně se také tenčí zásoba paliva v nádržích a hlavně já sleduji neustále ručičku ukazatele stavu fuelu. Hlasuji tedy pro urychlený návrat do Čech. Naštěstí jsme opravdu kousek od hranic a všichni to zvládají na pumpu v Rynolticích. Tam nastávají malé zmatky, protože většina neví kam přesně se jede a přesto vyrážejí na cestu. Ani já s Žakym a Alfim na tom nejsme o moc lépe a tak se v Provodíně musíme ptát. Nakonec se v Dřevěnce opět sjíždíme všichni a obědváme. Po odpolední siestě si ještě dáváme Liběchovské zatáčky. Někteří závodně, jiní turisticky a další se kochají. Na závěr zajíždíme do Píšťanského kempu pokochat se Marínou. Odtud razíme uklidit stroje a hurá taxíkem do Terezína, kam se mezitím přesouvá pražská partička a jdeme znova kalit.

Litoměřičáci za sobotu najeli cca 350 km.