Výlet na Loket a do Krušných hor

Nenecháme dlouho naše stroje zahálet a i přes velké sliby Martina vyrážím na projížďku jen s Radkem na bavoráku. Po předchozí domluvě vyrážíme směrem na Ostrov, ale během cesty nás Rosťa přemluví, abychom za ním přijeli až do Lokte. Tam totiž dospává včerejší koncert a pařbičku se "sestrama". Cestou se zastavujeme v Nechranicích a navštěvujeme místa kde jsme se pohybovali na naší první akci v roce 1996. Ze zahradní hospůdky, odkud pochází první foto Freeboys se změnila na Rybářskou baštu a z palírny, ve které jsme si hráli na agenty VZP nezbylo nic.

Po tankování a rychlém občerstvení v Kadani a honičce s Corvettou dojíždíme do Lokte. Krátce se radíme a pak vyrážíme směrem na Bublavu. Tam hodláme ukojit hlad a tak usedáme do útulné restaurace U Švejka kde volba padá na pečené koleno. Rosťová hláška, že tu je nádherný klid, probouzí nebeské motorkáře a ti nám začínají burácet nad hlavami. Rychle dojídáme a vyrážíme. Na Boží Dar už ale nedojedeme. Zastaví nás přívaly vody. Opouštíme proto Krušné hory a míříme na Chomutov a Krásnou Lípu, kde čeká Rosťu další koncert s Českým srdcem. Tam se od Rosti a Radka odděluji a mířím do Roudnice, kde mě ještě čeká opékání buřtů na zahradě. Po dnešku na tachometru naskakuje pěkných 438 km.

Freeboys opět na Balkáně

Letos jsou Pája a Hynek jediní, kteří vyšetří nějaký ten čas a vyrazí na pořádnou motorkářskou dovolenou. Vzhledem k tomu, že nikdo z nich nevede zápisky můžu zde podat pouze kusé a krátké informace o jejich cestě, získané z vyprávění u pivka. Tam se dozvídám, že jejich trasa vedla přes Žďársko, Bratislavu a Balaton, kde strávili noc pod širým nebem i přesto, že si postavili stan. Jediná písemná zpráva je pouze SMS-ka, kterou dostávám z jejich cest od Hynka : "Ahoj Bobe tak jsme navštívili Meteoru a teď byvakujem u Igoumenitsi. BMW má od Maďarska nějaký problém ale jede. Pája má nohy samou bodlinu, ale vše je ok." Později mě pak Hynek upřesní, že problém BMW souvisel s ucpaným palivový filtrem. Další veselou příhodu zažijí na hranicích se Srbskem. Místí 120-ti kilová celnice laškuje s Hynkem, ale ten dostane strach z mezinárodního sexu a radši prchne. Pokračuji přes Kosovo do Makedonie, kde tráví noc v opuštěném kravíně. Protože přichází velká bouře jistí ještě noc postavením stanu. Když dorazí konečně do Řecka, rozhodnou se prozkoumat záhadu kolem zlobícího BMW. Vybírají pěkné místo u kostelíku a na posilnění otvírají vlašku RUMu. Asi není třeba psát jak to dopadlo = "RUM dopili a bramboru neopravili". Navštěvují kláštery v Meteorách a pak již míří do Albánie.

Trochu je překvapí varování celníků a hlavně když kousek za celnicí končí cesta tak jak jí známe my. Albánské štěrkové necesty jsou opravdu spíše pro endurka. Na jedné takové se v ostré vracečce potkávají s autobusem. Pro Páju bohužel v tom nejkritičtějším místě, kde nedosáhne ze svého endurka na zem a končí v prachu místních cest. Naštěstí přispěchá na pomoc osazenstvo autobusu (osm Albánců) a dávají Suzuku do přijatelnější polohy. Dle info Hynka se to obešlo bez škod, jen Pája se opět zapsal do statistik "vozemboucha".

V Černé hoře nenacházejí lepší místo na nocování než smetiště. Dál pokračují přes chorvatský Dubrovník, projíždí Bosnu a Hercegovinu a opět v Chorvatsku míří na Plitvická jezera. Objevují díru v plotě a tak si je můžou prohlédnout za tu nejlepší cenu (zadarmo). Odtud již přes Maribor ve Slovinsku a Rakousko míří domů. Suma sumárum to dalo dohromady pěkných 5.000 km. A to je vše co jsme vyzvěděl.