Na druhou letošní akce jsme se všichni strašně těšili, vzhledem k naplánovanému programu. Ten byl ovšem bohužel od začátku do značné míry ovlivněn počasím. A nebyli to deště, ale právě naopak tropické počasí, které v našem termínu zasáhlo celý náš kraj. Do posledních chvil se pak řešilo, v čem vlastně kdo pojede. U mě byla volba jednoduchá, protože kromě motohadrů, jsem neměl do čeho přijatelného skočit. Ostatním se v šatníkách podařilo přece jen vylovit trochu odlehčené oblečky. Sraz byl naplánován na 6. srpna 2015 v 16,30 hod u Motorestu v Nučnicích. V práci vše klaplo a tak jsem vyrazil v malém předstihu. Po natankování jsem vyrazil směr Nučnici. Nadšení z projížďky ovšem netrvalo dlouho, protože se mi do cesty postavil kombajn, který ani na motorce nebylo možno, díky provozu v protisměru, předjet. Ploužení za ním v teplotách kolem 38°C, byl opravdu očistec. To jsem ještě netušil, že následně budu čekat půl hodiny před Motorestem, než dorazí zbytek party.

Když jsme se kompletně sešli, vyrážíme bez dalších odkladů na plánovanou trasu. Naštěstí při rychlostech nad 70 km/h se dá jízda obstojně snášet a komplikace začnou až při průjezdu rozkopaného Mělníka. Na křižovatce s obchvatem, nás netrpělivý Piškot zahalí do dýmu a smradu od jeho pálící se zadní gumy ... jako by nás to počasí už netrápilo dost. Naštěstí nás "holandští zhulenci od TomToma" vyvedou za uzavírku a musím pochválit jejich dopravní informace, které byli velice přínosné. Nutno dodat, že s uzavírkami se na naší cestě budeme setkávat opravdu hojně. Vždyť na silnicích se nejlépe pracuje o prázdninách v tom největším cestovním ruchu ... aspoň kdyby se pracovalo! Do Kostelního Hlavna, kde nás čeká první rozhledna, dojíždíme již v poklidu. Přístup na ní je uzavřen a Méťa použije kontaktní telefon a přivolá ochotného dědulu. Než dorazí, krátíme si čas hledáním nedaleké kešky. Poté po 28 stupních vystoupáme na plošinu v 11 metrech. Zde dostáváme, po rychlé informaci o historii této strážní věže, velmi velice podrobný popis okolí, které lze i nelze vidět. Po krátké chvilce toto nevydrží Rosťa a společně s Mončou pokračují v hledaní kešky pod rozhlednou. Od nekonečné přednášky, nás nakonec vysvobodí až pokřik od motorek, "jedeme, máme to ještě daleko". Informací bylo tolik, že jsme je stejně nedokázali vstřebat. Poděkujeme našemu průvodci, necháme u něj pár drobáku a usedáme rychle na stroje.

Pod vedením Rosti na nás již další překvapení nečekalo a my dorazili konečně do dnešního cíle, kterým je "Restaurace Propast" u Stříbrné Skalice. Tady už nás vítal Míra, který dorazil na dnešní mejdan z Jevan na kole. Nečekáme ani na ubytovačku a propocené oblečení jde dolů a rozvěsíme ho po motorkách. Konečně úleva a může do nás začít padat jedno pivko za druhým. Při ubytování si v našem útulném pokojíčku, rozebereme volné palandy a rychle na střídačku proběhneme sprchou ... a zase hurá ke stolu na výbornou večeři. Srknout nějaké pivko se zde zastaví také místní hvězda ... Petr Janda. V pokročilém čase nakonec dorazí také Rosťová známá, díky které jsme zde ubytování a ta nám navrhne schovat stroje do dvora. Což o to, dvoreček pěkný, ale kdo tam po těch pivech prokličkuje se stroji. Řešení je rychlé a jednoduché ... Piškot nepije, tudíž bude parkovat všechny stroje. Ten se této úlohy velice rád ujme a řádně si jí užije. Párty pokračuje až do pozdních hodin a do peřin padají všichni řádně zmožení ...

Probuzení 7. srpna 2015 je po včerejší super akci trochu rozpačité. Raní směna nedostala info, že jsme si objednali snídani a tak následují trochu zmatky. O včerejší uvolněné náladě všech, svědčí také zanechaná útrata, která byla jaksi nad plán. Vzhledem k opožděné snídani, se nám nedaří vyrazit za přívětivějších klimatických podmínek ... tak zase pojedeme v pařáku! Tím je opět dána změna původního plánu, který řádně zredukujeme. Nejdříve zamíříme ke Kutné Hoře na rozhlednu Havířská bouda (Kaňk). Rosťa s Mončou to předem vzdávají a uvelebují se na trávě pod rozhlednou. Já, Piškot a Méťa jdeme do to a hned u spodního vstupu řešíme dilema ... vystoupat na vyhlídku v 26 m po 144 schodech, nebo použít výtah. Jak asi předpokládáte, vyhrál výtah. Na vrcholu nás přivítá vyhlídková terasa s kavárnou, která je celoplošně prosklená a příjemná servírka. Pokocháme se pohledem na Kutnou Horu a okolí a užíváme si mírného pofukování větříčku otevřenými okny. Pak nás do očí praští kolona táhnoucí se do nedohledna v trase naší další cesty ... tak přece to k něčemu bylo. U motorek to probereme s Rosťou a ten volí směr tak, aby jsme se vyhnuli koloně. Jeho plán však brzo hatí uzavírka a tak opět nastupují přátelé od TT, kteří nás z této zapeklité situace zdárně vyvedou po místních cestičkách. Vzhledem k situaci na silnicích a panujícím teplotním podmínkám, upustíme od dalších rozhleden a zamíříme za koupačkou, do nám z Řitníku známého kempu "Moře u rybníka Řeka" nedaleko Krucemburku. Než se však ovlažíme, hodláme naplnit bříška. Jak se ukazuje, byla to asi chyba. Majitelka nás sice ihned poznává, ale kuchyně je tak přetížena, že se čekání na jídlo mění v muka. Tak jek běží čas, začínáme postupně shazovat oblečení až někteří skončí rovnou v připravených plavkách. Ke koupeli pak Rosťa vybere snad tu nejvzdálenější část pláže, což odměním hlasitým mrmláním ... upřímně, spíš nadáváním! Zřejmě jako trest, schytal klíšťáka. Odměnou za tu útrapu má pak být voda v rybníku, ovšem které snad chybí je pár stupínku, aby se začala vařit. Příjemné ochlazení přichází, až v místech kde už skoro nestačíme. Ani nevím jak dlouho se rochníme, ale nikomu se ven a zpět do oblečení ani nechce. Když nakonec vylezeme, není třeba se ani slunit, protože uschneme dříve než dojdeme na ručník.

Po příjemném ovlažení následuje další přejezd, do Suchdola ke Kúťovi a nikomu se na těch posledních 100 km nechce. I vzduch se doslova vaří a ani svižná jízda už neosvěžuje. Monča nám dokonce na motorce usínala, což nebylo moc bezpečné pro celou jejich posádku. Nakonec to zvládáme, ale na každém je vidět, že to bylo snad z posledních sil. Chvilku trvá, než nabereme opět energii na dnešní posezení na zahradě spojené s opékáním masa. Libor s Andreou se skutečně vytáhli a připravili pro nás neskutečné hody. Sprcha, kávička a pár vychlazených Radegastů nás nakonec proberou a zábava se rozjede na plno. Padají i takové nápady jako projížďka traktorem na nedalekou zábavu. Naštěstí skončíme jen u pozorování letadel a hvězd na noční obloze.

Ráno 8.srpna 2015 si snažíme přispat, ale už od svého východu sluníčko žhne takovou intenzitou, že nás vyhání ze spacáku. Navíc k tomu Piškot rozehrál takový orchestrion, při kterém se již stejně nedalo usnout. Začínáme se tak postupně trousit na snídani, kdy máme velkoryse na výběr mezi párky a míchanými vajíčky. Nejdéle si pospí Rostik, ale ono se stejně do té výhně nikomu nechce. Proto ani netrvám na dodržení naplánovaného programu a dáme přednost přímého přesunu do Harrachova. Cestou si dopřáváme pouze zastávky na odpočinek ve stínu a rychlí obídek v Albrechticích nad Orlicí. Tam začne mít Méťa žaludeční problémy ... ani polévku nedojí ..., kterého ho provázejí po zbytek dnešní cesty. Od Poniklé na nás čeká nový asfalt a pěkně zakroucené silnice, kde se asi každý rád projede ... takové příjemné zpestření na závěr. V Harrachově parkujeme stroje do garáže a po sprše razíme na výborné Postřižinské pivko do "Pivnice U Krtka". To v nás pěkně zasičí a namotivuje nás před výstupem k Mamutu na Čerťáku, kde je dnešní cíl naší cesty.

Festival si užíváme, zejména vystoupení slovenské kapely "Hrokýže slíže". Než přijdou na řadu Tři sestry, procouráme všechny stánky v areálu. Trochu nás zarazí,že se zde nedá sehnat žádné nealko, což nese špatně Piškot, který nemá co pít. Situace není o moc lepší ani ve V.I.P. zóně, kam nám zajistil Rostik vstup. Na pivo se čeká šíleně dlouho a vzhledem ke své teplotě ani moc neosvěží. Po Sestrách přicházejí na řadu "Mňága & Žďorp", která využívá rozjeté publikum a valí do nich všechny své hitovky. Večer uzavře "De Bill Heads", na které jsme před mnoha lety pařili s Pájou a Hynkem v Lužanech. Pivo už nám nikde po cestě nedali, tak jsme zamířili do hajan.

Poslední den nikam nepospícháme a tak si skočíme do blízkého hotelu na snídani. Méťa a Piškot pospíchají domů a volí přímou cestu domů, já s Rosťou a Mončou to dáme projížďkou. Plán nám trochu naruší uzavírky a tak první zastavení je až na Rašovce. Je to jen pár schodů a tak to dá tentokrát i Rosťa. Další zastávkou mělá být Zmrzlinárna ve Stráži pod Ralskem s nabídkou víc než sto druhů zmrzlin denně. Bohužél 20 metrová fronta už před vchodem nás odradí. Míříme tak do Zahrádek, kde si v "Hostinec Na Staré poště" dopřejeme výborný obídek. Odtud již míříme zaparkovat motorky do garáží a přesedláme na bezmotorové jednostopy, na kterých se přesuneme do "Sokolky" a zakončíme celou akci.