Plánování letošní Dořitné se nám trochu komplikovalo vzhledem nevyhraněnosti části zájemců o účast a také nepochopení naší situace u provozovatelů penzionů. Takže se místo plánovaného pobytu několikrát měnilo a hrozilo dokonce kompletní zrušení letošní akce. Definitivní volba nakonec padla na areál "Penzion a chaty Sázava" a ukázalo se, že naše volba byla ta nejlepší možná.

V pátek na mě čekali rodičovské povinnosti a tak vyrazil Rosťa s Móně, doplnění o Jírku se Zuzkou. K ubytování v chatičkách nebyly žádné připomínky a nakonec i v pátek se v Sázavě sjela pěkná grupa. Posezení v místní hospůdce se dle vyprávění pěkně protáhlo a leckteré zásoby lihovin byly vyčerpány.

V sobotu ráno s ničím neotálím a vyrážím za naší partou. Po mém příjezdu již část borců odjela domů a další po včerejším tahu ještě vyspává. I tak neotálíme a Rosťa zaveluje k vyjížďce. První naše cesta vede k Žandovu na rozhlednu "Březina". Malou komplikaci z klíči, vyřeší Žmulda, který se pro ně vydá do blízké vesnice. Pak nás čeká hromadný výstup po 109 schodech na plošinu v 23 metrech. Jediný kdo odolá je Arnošt, který dá přednost válení v trávě u opuštěných strojů. Takový nápor motorkářů určitě tahle konstrukce ještě nezažila. Jako další bod trase jsem zvolil nedalekou rozhlednu "Bohdanku" u Bohdanče. U z pohledu od její paty působí monumentálně. Většina tak dá přednost posezení u kávičky a zmrzliny. Pár odvážlivců (já, Rosťa, Móňa a Vlastik) se nahoru přece jen vydává. Vychutnat si dobrou místní zmrzlinu na 216 schodech je takřka nadlidský výkon. Rozhled za to ovšem stál.

Počasí nám zatím víc než přeje a tak náš čeká další zajímavost. Tou je "Geografický střed České republiky" u Číhoště, kde narážíme na další partičku motorkářů na výletě. Všechny pak pobavilo, když někdo mrknul do návštěvní knihy, kam chvilku před tím udělal zápis Rosťa ... "byli jsme tu ... Řitníci". Poznámka "jé ... vy už jste tady někdy byli?" většinu pobavila. Vzhledem k tomu, že čas pokročil a začalo nám kručet v bříškách, padl nápad zastavit se poblíž na obídek. Nemuseli jsme jet daleko, protože hned v Ledči nad Sázavou jsme narazili na pěknou restauraci v penzionu Markéta. Bohužel, kuchař trochu nestíhal a my začali nervozně pokukovat po temnící se obloze. Po jídle tedy rychle nasedáme na stroje a míříme nejkratší cestou zpět do Sázavy. Ve Zruči jen krátce stavíme u bankomatu a pomalu nám začíná být jasné, že návštěva poslední rozhledny "Petrovice II", se už neuskuteční. Když jí míjíme, šlehají už po okolí všude blesky. Na dalším rozcestí, se nám ztrácí Žmulda, který míří na Boštice, kdežto nás definitivně přikovají přívaly vody do autobusové zastávky ve vesničce Vlková. Po půl hodině se přeci jen odhodláme opět na stroje a poklidným tempem míříme do našeho nocoviště.

Parkujeme stroje a než shodíme mokré svršky, podává Rostik groček na zahřátí. Když dáme vše usušit, vyrážíme pro změnu napojit sebe do hospůdky, kde nás již čekají Lefik s Jabrunou a Woodman. A pivko chutná i dnes o připravené večeři nemluvě. Nikoho nakonec ani nepřekvapí, že na stolech přistane opět zelená litá do decáků. Ráno naposled společně posnídáme a u našich mokrých strojů nás pobaví Žmulda, který si, "vytřel motorku Lefíkem ... rozhodně tisíckrát lepší než kdyby si někdo vytřel s Lefíkem prdel, ale to bych nikdy nedovolila ..." jak pravila Jabruna. Jarda byl zvědavej a tak si ten jeho stroj prostě musel vyzkoušet ... Žmulín tak mohl odjel na suchým. No a pak už se definitivně vydáváme směrem domů. Nezbývá než se těšit na jaro a další setkání Řitníků.