Letošní termín, kdy konečně vyrazíme na společnou motodovolenou je praktický schodný jako ten loňský, jen jsme ho o pár dní prodloužili. Už nás ani nepřekvapuje, že je účast starých parťáků čím dál skromnější. Po tom, co si vše na poslední chvíli rozmyslí Žaky, zůstáváme na celou akci jen já a Rosťa. Nevadí i tak si to můžeme užít a možná se k nám cestou přidá i Míra z Jevan. Naplánování trasy se opět ujímám já, s tím že Rosťa mě upřesňuje kde domluvil ubytování. Protože se nám loňské putování po rozhlednách zalíbilo, ponese se naše letošní cesta ve stejném duchu. Opět se snažím dodržet snadnou dostupnost s možností zaparkovat naše stroje co nejblíže. Mnohde to již taková pohoda nebyla, i vzhledem k délce přejezdů, ale vždy jsme dobře odhadli kde jsou naše možnosti. Potěšilo také ubytování, které jsme letos řešili po kamarádech a známých a tím pošetřili pár zlaťáčku na dobré pivečko.

Letošní start dovolené 5. srpna 2014 je tak trochu atypický. Nejen že pojedou jen dva stroje, ale ještě vyrážíme každý v jiný čas, protože na rozdíl od Rosti nemám dovolenou a plním pracovní povinnosti. Do cíle první etapy navíc míříme každý jinou trasou.

Tak a je to tady, je úterý a mi vyrážíme na motodovču po Rozhlednách ČR. Jedeme Já s Móňou a o tři hoďky po nás vyjíždí i Robísek Bobísek, se kterým se setkáme v místě prvního noclehu a to v Novém Sedle u Sokolova. První zastavení máme v Oseku u Duchcova, kde u pomníku důlní katastrofy dolu Nelsonu III vzpomeneme nejen na zavalené horníky, ale i na mé mládí, kdy jsem zde jezdil závod minikár o tzv. Pohár televizní Vlaštovky a to byla i zároveň má televizní premiéra. Následně vyrážíme směr Duchcov, což je zase Mončino středoškolské studijní město kde chodila s holkama kouřit na zeď za internátem s plnou hlavou na místního fešáka Casanovu.

Dále pak stoupáme do Krušných hor na Horu Sv. Kateřiny, kde dobýváme o této dovče první rozhlednu jménem "Hláska". Další cesta nás vede na Kovářskou a Vejprty, ale bohužel déšť nám kazí návštěvu Klínovce. Mrak plný hnusný vody se snažíme objet z levé strany a sjíždíme dolu do Klášterce nad Ohří. Zde si dáváme pozdní oběd a čekáme a čekáme. Když prší co nejmíň, sedáme na Banďoura a hurá nejrychlejší cestou do Nového Sedla. Samozřejmě asi za deset kilometrů jsme brutálně zmokli. Do cíle jsme dorazili tak o dvacet minut později než Boba, jak ho nazval náš dnešní pan domácí Luboš..

Já si musím ještě odkroutit pracovní den a tak můžu vyrazit až kolem 16 hodiny. Od rána neustále pokukuji po obloze a věřím, že se nenaplní tradice, "když Bob vyrazí na motorce, tak bude pršet". Všechna tahle moje přání berou za své hned po vyjetí. U Lovosic se mě na hledí přilby začínají usazovat kapky. Naštěstí jde jen o těch pár kapek a po pár kilometrech mě čeká opět suchá silnice. Až za Chomutov si pak cestu můžu užívat. Vše se mění když už v Krušných horách vystoupám ke Kovařské. Rázem mě obklopí mlha a začne drobně mrholit. Pohled na oblohu my napoví, že tady nepůjde o lokální přeháňku. Nemá cenu obracet stroj a tak pokračuji na vrchol "Klínovce", kam to je již jen 10 km, abych si prohlédl čerstvě zrekonstruovanou rozhlednu. Na vrcholu rychle pořídím pár fotek a pak se již běžím schovat do rozhledny, protože mrholení se mění na pořádný slejvák. Mám aspoň čas si něco přečíst o historii a průběhu rekonstrukce. Když se po 75 schodech dostanu na plošinu ve 14 m, nejsem díky mlze z výhledu moc nadšen.

Mezitím se také spojuji s Rosťou, který stojí v Klášterci a čeká stejně jako já na lepší počasí. Když to nejhorší pomine, sedám na hondičku a pokračuji v cestě. V Jáchymově zavzpomínám na výlet s Pájou a také na letošní návštěvu místního Aquacentra po lyžovačce na Klínovci. Pohoda mě opět opouští za Ostrovem, kde nestačí voda odtékat ze silnici a já si můžu vyzkoušet jízdu na hranici aquaplaningu. Naštěstí se na mě po chvilce začne smát sluníčko a většina věcí mě při jízdě vyschne. To byla vlastně poslední voda, se kterou jsem se na cestě potkal a dojezd do Nového Sedla mě už znepříjemní jen uzavírka v Loučkách. O tom, že jsem dorazil ke správnému domu, mě utvrzuje pokřik ze zahrádky "ty jsi Bob?" a následně "... přijel Bob". Je vidět, že Monča podala dobré informace o mém příjezdu a já po vřelém přivítání, můžu stroj zaparkovat do pro nás připravené garáže. Jen ze sebe sundám vlhké oblečení a usednu ke kávě na terásce, přijíždí i Rosťa s Mončou.

Když jsme kompletní, nabírají události rychlí spád. Kávu ani nestačím dopít a chlapská skupina vyráží na pivko ... tedy původně jen pro pivo do petky. Hostitel Luboš nás zavádí do podivného stavení, ve kterém se snad zastavil čas před 60-ti lety. Zpočátku jsme s Rosťou trochu rozpačití, ale nakonec usedáme ke stolu s tím, že dáme i jedno točené a poslechneme si historii místního podniku. Kdysi to byla regulérní hospoda, ale vzhledem k tomu, že se o ní majitel příliš nestaral, tak to tu trochu zpustlo a nakonec hygiena zavřela. V provozu jí udržují již jen sousedé z okolí, kteří sem chodí jako do soukromého klubu. Po prvním pivko přišlo druhé, pak třetí a dál to znáte ... Když jsme se zvedali, že tedy dojdeme také pro ženskou část, objevili se holčiny ve dveřích. Po prvotní spršce výčitek od Aleny (paní domu), že jsme nedorazili na gulášek a grilovačku, se zábava rozjela na novo a ve velkém. Dokonce jsme sundali ze zdi sladké dřevo, na které Rosťa vystřihl většinu pecek od Synů výčepu. Monča nakonec prohlásila, že Rosťu viděla poprvé hrát v hospodě na kytaru. Řádně podroušeni jsme se poté vydali spát, litujíc naše hostitele, kteří museli ráno do práce.

Po probuzení 6. srpna 2014 se nikomu moc z pelechu nechce, je znát včerejší pařbička. Monča nám mezitím připraví míchaná vajíčka, aby jsme si trochu zaplnili bříška. Čeká nás cesta až do Jižních Čech a tak ten odjezd přece jen dlouho neodkládáme. Jako první, nás dnes čeká nedaleká rozhledna "Hard" v Sokolově. Přístup na ní je uzamčen avšak z nedalekého okna na nás paní pokřikuje, že si klíče můžeme vyzvednout na sousední policejní stanici. Ač nerad, tak se obětuji a vyrážím na služebnu, kde klíče bez problémů dostanu. Pak nás již čeká výstup na plošinu ve 12 m po 35 schodech. Z rozhledny nás zaujme především pohled na hnědouhelný lom. Promotáme se Sokolovem na nejbližší pumpu, kterou si již žádají naše nádrže a odtud pokračujeme k rozhledně Krásenský vrch. Na parkovišti se dozvídáme, že to je ještě půl kilometru pěšky. Nechceme nechávat takhle daleko stroje opuštěné, proto se domluvíme, že pojdeme dál. Dalším cílem je obec Útvina. Zde dojíždíme až na konec obydlené části, kde se na nás v zahradě směje dřevěná rozhledna "Třasák". Po 39 schodech vystoupáme na plošinu v 10 m, ze které se kocháme pohledem na poklidnou vesničku.

Poté již mažeme směrem na Plzeň, kterou naštěstí objíždíme a zastavujeme v Rokycanech u "Vojenského muzea na demarkační linii". Monču vojenská technika nebere a tak zůstává u motorek a kochat se jdeme jen já a Rosťa. A stojí to opravdu za to, vždyť v muzeu strávíme skoro hodinu. Pak usoudíme, že je nejvyšší čas na obídek. Vybíráme hotel "Ve dvoře" ve Spáleném Poříčí. Bohužel kuchaře plně zaměstnává smuteční hostina a tak čekáme na jídlo hodinu, které navíc chuťově neosloví hlavně Rosťu. S plným břichem se pak vydáváme na rozhlednu "Na Skále" u Železného Újezdu. Pod rozhlednou potkáváme další pár na motorce, který nám bude dělat na jejích 137 schodech společnost. Aspoň je pak na plošině v 26 m využijeme pro naší společnou fotku. Vzhledem k pokročilé hodině, již další zastávky vypouštíme a míříme rovnou do "Munic u Hluboké nad Vltavou", kde na nás ve své chatce čeká už Mič a u hospody máme také sraz s Mírou, který za námi dorazí na svém Monstru. Když se ubytujeme, odveze nás Mič do Hluboké, kde usedáme v "Loghamu" a užíváme si večer s hlubočáki. Zpět do Munic se přesouváme až kolem jedné hodiny taxikem a než usneme, tak nás rozesměje Rosťa, pod kterým se rozloží kanape.

7. srpna 2014 - snídani jsme si pořídili v marketu již o den dříve a tak nás nic nehoní. Kdy uvedeme chatku do původního stavu a nabereme sílu u rohlíků, sýrů a salámů, vydáváme se ke strojům. Po včerejším příjemném večeru nás opouští Míra, který má na další dny jiný program. Při závěrečných přípravách zjišťuji, že vypověděla poslušnost zásuvka na dobíjení navigace, zřejmě pojistka. Míříme tedy na pumpu do Hluboké n.V., kde tankujeme a zároveň měním pojistku. Vše ještě dolaďujeme za použití Kontaktolu, protože při úterním dešti asi dostala zásuvka řádně zabrat. Dopoledne nám cesta upaluje a tak stavíme až na krátký odpočinek na pumpě v Kunžaku, kde zavzpomínáme na akce proběhlé o Řitníku a Dořitné v nedaleké Slunečnici. Pak nás již čeká první atrakce dnešní etapy. Rozhledna "U Jakuba" nedaleko Valtínova. U parkoviště pod kopcem se rozhořčí Rosťa na blbce, který kromě důchodcům a invalidům zakázal výjezd na kopec. Rozhodne, že se v nejhorším prohlásí za "invalidu po ozářkách a chemoterapii" a vyrážíme po silnici až pod rozhlednu. Je pravda, že jsme nikomu neuškodili, ani nepřekáželi a kdo by se v tom pařáku tahal v motorkářských hadrech do toho krpálu. Následných 180 schodů na plošinu v 30 metrech už pro nás byla brnkačka. Na rozdíl od jiných rozhleden, dostala plošina opravu velkorysé rozměry a výhled stál také za to.

Před dalším výstupem se rozhodujeme nejdříve posilnit a také odpočinout. Volba padne na restauraci "Na žabinci" na periferii Telče, kde nás zbrzdila uzavírka. Po výborné a hlavně levné baště vyrážíme opět na cestu. Zjišťujeme, že uzavírka je asi jen pro blbce, protože jí místňáci v klidu projíždějí. Tak se k nim připojíme a následně je nám jasné, kolik starostí a kilometru jsme si ušetřili, kdyby jsme se jí chtěli vyhnout. To nás však již očekává rozhledna "Oslednice". Motorky odstavujeme v lesíku a vyrážíme k rozhledně ukryté mezi stromy. K plošině v 31 metrech vede 176 schodů a s plným bříškem jsme se trochu zadýchali. Odměnou byl pěkný výhled na okolí Telče. Další atrakce vzhledem k pokročilému času rušíme spěcháme do dnešního cíle, kterým je Suchdol u Vavřince. Tam nás již netrpělivě očekává Libor a Andrea. Nebylo to ovšem až tak pohodová cesta, protože množství uzavírek a objížděk u Třebíče nás opravdu drtilo. Nakonec přece jen parkujeme stroje na dvorku, rychle něco pojíme, hodíme sprchu a vyrážíme na hřiště do Vavřince, kde se bude dnes pít. Po dnešní etapě jsme tak vyprahlí, že do nás i to Starobrno padá jak o život. O to více nás zaskočí oznámení kolem 21 hodiny, že přestávají točit. Neodmítneme tak pozvání na domácí vínko ke kamarádovi Kúti, který má nedaleko domek. Usínáme pak pěkně zmoženi, ale potěšení zdejší pohostinností.

Ráno 8. srpna 2014 nás čeká opět velkorysá snídaně a protože se ne moto ještě úplně necítíme, vyrážíme s Mončou na nedalekou rozhlednu "Podvrší u Veselice". Jejích 168 schodů na plošinu v 32 metrech nás pořádně rozhýbe, ale ten výhled za to opět stál. Po návratu již burcujeme Rosťu, že je nejvýší čas vyrazit, protože ani dnešní etapa není zrovna nejkratší. Dočasně se loučíme s Kúťou a vydáváme se na cestu, která z počátku vypadá, že snad bude končit někde v poli, ale nakonec nás dovede až na pumpu v obci Rajec. Doplníme nádrže a hurá na další rozhlednu. Ta stojí na kopci "Andrlův Chlum" a vede k ní krásná cesta. U paty rozhledny narážíme na další motorkáře, tentokrát z děčínska. Po krátké debatě se vydáváme po 183 schodech na plošinu v 34,6 metrech. To je zatím náš rekord. Rozhledna je také zajímavá tím, že má dvě šroubovicová schodiště. Po jednom se stoupá a po druhém sestupuje, aspoň nevznikají zácpy. Výška je to náramná a výkyvy rozhledny jsou hodně znatelné. Po zdravé úvaze pak usedáme na terasu místní chaty "Hvězda" a dopřáváme si něco teplého do žaludků. Návštěvu rozhledny i chaty můžeme vřele doporučit.

K našemu dalšímu cíli míříme směrem na Rychnov nad Kněžnou. Pár kilometrů před ním se nachází rozhledna "Vrbice". Tahle rozhledna s dřevěnou konstrukcí je opět velmi dobře přístupná na motorce a funguje zde taký stánek s občerstvením. Kvůli tomu to však nejsme. Vydáváme se tedy po 118 schodech na plošinu v 25,5 metrech. Po dosažení vrcholu si můžete zazvonit na zvon ... ani my jsme neodolali. Po těch schodech si Rosťa dopřává malý odpočinek v trávě, zatímco Monča mlsně projíždí kufr, než konečně narazí na nějakou sladkost. Přestávka, ale není nijak dlouhá, máme před sebou pořád ještě ranec kilometrů. Další odpočinek přichází až na pumpě v Kuksu před Dvorem Králové. Pak už to valíme až do Buřan, kde budeme dnes spát na privátě u Fanánka, který nás přijede osobně ubytovat. Po chvilce přijíždí také Libor s Andreou a my jsme kompletní. V bojleru není teplá voda, takže to protrpíme pod studenou a hurá na pivku k Háskům do Františkova. Cestou míjíme Starý kravín kde je "Kovosochání" v plném proudu. U Hásku usedáme co nejblíže baru a po trochu baště (s Rosťou si dáváme pořádně ostré fazole) se pustíme do pivečka a nespočet Tullamorek. Přesun zpět do Buřan se vyřeší sám, když se nabídne známá pinglice, že nás odveze. Předem nás ovšem upozorní, že auto moc nebrzdí a je to pořád z prudkého kopce. Kdyby nás prý náhodou chtěla stavět Polici, má někdo s okénka zakřičet, že za chvilku pojede zase nahoru. Jelikož se nám po tomto zážitku nechce spát, dorážíme se ještě pivečkem v petkách.

Tak jak bylo večer veselo, tak bylo ráno 9.8.2014 krušné a předurčilo program na celý den. Po výletu do Jablonce nad Jizerou pro snídani, zůstávám v dohledu pohovky a dopoledne trávím sledováním pořadů na PrimaZOOM. Rosťa s spol. se to pokusí rozchodit a vyrážejí do lesa na houby. Vcelku se jim daří, na smaženici pro houbaře k obědu to stačí. Pak následuje příprava na večer, kdy se holky opalují na terase a kluci spí. Nakonec nám to nedá a Rosťa mě ukecá aspoň na krátkou projížďku na motorce. Volíme nedalekou "Černou Studnici", kterou jsem již zkoušel v létě, ale díky mlze nebylo nic vidět. Cesta k ní, je pěkně rozbitá a tak je těch 30 km holé utrpení. To 91 schodů na vyhlídku v 21 metrech je už pohodička. Bavíme se pak hledáním význačných vrcholů v dohledu podle mapky.

Za odměnu si pak Rosťa s Mončou dopřejí zmrzlinový pohár a já bramboráčky. Cesta zpět už je trochu svižnější a pomalu se dostáváme do pohody na večer. Na ten máme v plánu cestu do Harrachova a návštěvu festivalu "Keltská noc", kde budou koncertovat Tři Sestry a jejich host Rosťa. Celý večer jsme si pěkně užili ... ani se nám nechtělo jít spát.

Ráno 10. srpna 2013 je tentokrát v pohodě a tak neotálím a začínám balit. Pro mě dnes dovolená končí a tak se musím se všemi rozloučit. Zbytek party čeká ještě nedělní koncert Synů výčepu ve Františkově. Jelikož nemusím až tak pospíchat a počasí zatím přeje, rozhodnu si cestu zpříjemnit ještě pár rozhlednami. Tou první je "Nisanka" u Nové Vsi nad Nisou. Posledních pár metrů je trochu o hubu díky hodně kamenité cestě, ale nakonec to stálo za to. Nejsem sám, koho napadlo sem dojet a tak je trochu na 127 schodech tlačenice. Na plošině ve 24 metrech už to je naštěstí dobré, navíc tu je k dispozici erární dalekohled. Z vrcholu také objevuji příjemnější polní cestu, která je mnohem pohodlnější i pro nás motorkáře.

Další v plánu byla rozhledna na Prosečském hřebenu, ta je bohužel ještě zavřená. Těší mě skoro nulová doprava a tak cesta svižně ubíhá. Když přijíždím k dalšímu cíli, "Víťově vyhlídce" u Náčkovic, zaskočí mě jak působí místo opuštěně. Plně to kontrastuje s děním u Nisanky. Mohu si tak výstup po 47 schodech na plošinu v 8,5 metrech vychutnat, stejně jako prohlídku okolí. Pěkně je například vidět Buková hora. Pak už mě čeká poslední přejezd do Roudnice n.L., kde projde hondička očistou a putuje do garáže. Opět povedená akce, která navázala na loňskou cestu a tak nezbývá než jí zakončit větou "vzhůru na rozhledny, jasná jitra a pěkný výhled".