Při posezení u pivečka jsem Rosťovi navrhl plán na nadcházející víkend, který počítal s výstupem na pár rozhleden a návštěvou koncertu Tří Sester na koupališti ve Vyžlovce. Počasí nám mělo přát a tak nic nenamítal, ba naopak promptně zařídil nocování u Míry v Jevanech. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli na poslední chvíli, oslovili jsme více méně jen místňáky. Nakonec jsme vyrazili ve složení : já, Rosťa s Mončou, Pája a po dlouhé době také Alfi. Dost na to, aby bylo príma zábava. Aby jsme Rosťu nechali trochu vydechnou po pátečním konziku, volíme odjezd až na půl jedné od litoměřické ÖMV.

Sjíždíme se v celku na čas a tak zpoždění na odjezdu je zanedbatelné. První cesta nás vede do Stradonic na dřevěnou rozhlednu "Stradonku" vybudovanou v místě keltského oppida z 5. stol. př. n. l., která připomíná strážní věž keltských opevnění. Za příjezdovou cestu mě Rosťa moc nepochválil, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Posledních 200 m jdeme po svých a vychutnáváme po 8 schodech rozhled na České Středohoří z plošiny 2,4 m nad zemí. Nedaleko se také nacházejí analematické sluneční hodiny, u kterých chvilku tápeme, než pochopíme princip. Nakonec však musíme pochválit stavitele, protože ukazují správně. Sjezd od rozhledny je opět dobrodrůžo, ale Monča která dolů radši schází, nakonec dorazí dřív než poslední Pája.

Pokračujeme směrem na Klobouky, kde se k nám přidá Alfi a dále na Kladno, kde nám náladu trochu pokazí "Fantozziho mrak", pod kterým přijíždíme k cihlové rozhledně na "Kožově hoře". Ta sice nestojí na žádné hoře, ale výšku má tedy řádnou. Nejdříve navštívíme místní restauraci, kde se zřejmě zastavil čas a dopřejeme si občerstvení před výstupem. Rosťa si objedná banán v čokoládě a všechny pobaví, jaké asociace tato laskomina svým vzhledem vzbuzuje. Pak nás již čeká 138 schodů na plošinu ve výšce 31 m. Rozhled za ten výkon stál, jen musíme trochu déle lapat po dechu. Mezitím opět vyleze sluníčko a nám nebrání nic v cestě.

Do Berouna je to kousek a ocelová rozhledna "Lhotka" je vidět již zdálky. Příjezdová cesta, kterou vyberu se opět nezamlouvá Rosťovi a tak pokračujeme na doporučení kolemjdoucích dále po hlavní kolem kopce. Opravdu nalézáme ještě jednu, vedoucí do lesa, ovšem se závorou. Ta jde naštěstí objet a zastavuje nás až bahénko na cestě, před kterým stroje radši odstavujeme a pokračujeme na vrchol pěšky. Cesta vede lesíkem a není nijak prudká. Rozhledna má tentokrát plošinu ve 24 m a vede k ní 131 točitých schodů. Tato konstrukce budí při výstupu a hlavně sestupu vždy trochu respekt, ale výhled je opět báječný. Nedají se například přehlédnout kladenské věžáky.

Další cesta není až tak záživná, protože nás vede okrajem Prahy. I tak plynule přijíždíme k betonovému pomníku sloužícímu také jako rozhledna na místu, kterému se říká "Na Křížkách" nebo "Mandava". Pomník připomíná velké shromáždění husitských stoupenců pod vedením Václava Korandy v roce 1419. Rozhledna je dosti zchátralá, ale i tak po 44 schodech vystoupáme úzkým prostorem na plošinu, sotva pro dva hubeňoury, ve výšce 10 m. Máme čas a tak se v klidu rozhlížíme po okolí, protože nás dnes čeká již jen přesun do Jevan. Míra nás už očekává a my po zaparkování strojů a rychlé osobní údržbě vyrážíme na "Statek" pozřít něco dobrého. Večerní program je jasný, koncert ve Vyžlovce, kde z kryté terasy obdivujeme rozdováděné fanoušky ve vydatném dešti. Po koncertě ještě posedíme u Míry a všechny potěší také společnost mistra F.

Ráno nikdo nepospíchá z pelechu a dopřáváme si po včerejší noci odpočinek. Alfi s Pájou skočí do krámku pro snídani a všichni rázem působí zdravěji. Vydatně posnídáme a začínáme balit. Poděkujeme Mírovi za pěkné ubytování a vyrážíme směrem Vyžlovka na rozhlednu "Skalka". Ta je opravdu povedená a už se hrneme po 105 schodech na výhledovou plošinu v 21 m. Ač stojí rozhledna na rovině, je z ní krásný rozhled po okolní krajině.

Z vyžlovky nás čeká delší přejezd, který přerušuje pouze tankování. V Kadlíně nás nejdříve "zhulenci od TT" málem navedou do slepé rokle, ale díky ochotnému domorodci tu správnou asfaltovou cestu najdeme a ta nás přivede až pod dřevěnou rozhlednu na kamenném podstavci nesoucí jméno "Hradišť". Jejích 78 schodů vede vnitřním pláštěm a tak nikdo nemá problém s výstupem na plošinu v 16 m. Z té se nám odkryje pohled na Říp, Vrátenskou horu, Kokořínsko, ale i na Bezděz. Pod rozhlednou nás pobaví Rosťa, když si sedne do trávy, netušíc, že je mokrá a otiskne se mu tak místní bláto na řiť.

Odtud nás čeká krátká cesta na "Vrátenskou horu". Pod ní již neprovádíme žádné pokusy a stroje rovnou necháváme na parkovišti. Cesta vede lesem a Monča při ní nachází krásného hřiba. Když nabereme dech a zaplatíme vstupné, vyrážíme po 127 schodech na vrchol rozhledny s atypickou trojhrannou konstrukci. Ten nás čeká ve 25 m a na plošině to pěkně fučí. Kochat se můžeme opět pohledem na Říp, Bezděz a celé Kokořínsko. Pod rozhlednou, mezitím co Monča hledá další houby, poklábosíme s místním správcem. Ten nám doporučí výbornou hospůdku v nedalekém Nosálově.

V bříškách nám už kručí a tak vyrážíme na cestu. Hospůdku "U nás" najdeme dle jeho návodu snadno. Po menších zmatcích při parkování, které není zrovna ukázkové, usedáme ke stolu. Místní nabídka nás potěší a prostředí nadchne. Celkový dojem kazí pouze jedna místní podnapilá stařena. Po dobrém jídle pokračujeme přes krásné prostředí kokořínska, které chybí k dokonalosti jen kvalitní povrch na silnicích, protože ty jsou v ubohém stavu a nedovolují rychlejší jízdu. Posledním cílem měla být rozhledna "Hořidla" u obce Jištěrpy. Příjezdovka ovšem je spíše pro pěší a 1,5 pochodu od parkoviště nás také odradilo. Po dohodě tedy naší akci rozpouštíme a rozjíždíme se každý domů. My s Rosťou jdeme vše ještě probrat tradičně k Petříkům.