Je pátek 13-tého, super čas a den na start Dořitné a cíle cesty kemp Slunečnice. Vyrážíme Já, Móně (gsf) a premiérově Jíra se Zuzkou (fzs). Sraz o půl šesté v podvečer na pumpě u Havla v Litoměřicích. S plnou nádrží hurá na cestu suchou a jak zjistíme k blížícímu se cíli, místy i vlhkou, ale co je nejdůležitější bez deště. První zastavení se odehrává přesně po 100km a to na pumpě ÖMV nedaleko Benešova. Chválíme, jak nám to ubíhá, že Praha byla bez problémů atd. Po opětovném nasednutí na stroje vjíždíme do šílené kolony, já mastím a v proti-pruhu vše s obezřetností objíždím. Jíra taky, ale v úplně jiné kadenci a o společné jízdě se už nedá mluvit. Na posledních 50 km se ještě přidává tma a klapot Mončiných gsf zubů. Do cíle dorážíme přesně ve 21.00 hod. Hned po sesednutí ze stroje volám Jirkovi co a jak. Zvedá to napoprvé a s cigárkem v ústech mi sděluje, že do půl hoďky jsou tam. Dále následuje přivítání s našimi kamarády, kteří jsou již zde a následná pijačka do ranních hodin. Jdeme spát tak ve tři, ale někteří jako Kubajs (vfr) , Prdelák (xjr), Žmulda (tre-k) a další darebáci si to ještě o nějakou tu hoďku prodlužují. Monča gsf si pro sichr půjčuje topeníčko a na noc máme v chatce, jak u móře.

Den druhý vstáváme na desátou. Mezitím přijíždějí Míra s Renčou (ktm) a Pavel (bmw). Je nás celkem patnáct a chystáme se na vyjížďku. Vůbec mi nedošlo, že nemáme plán výletu, který zajišťoval Bob (cbf). Jeho neúčast nás zasáhla nejen v tomto ohledu, ale i v mudrcování nad pivkem, focením a celkové logistiky (na poslední chvíli dal po čtyřech letech přednost účasti na rodinné oslavě, pozn. Bob). No nic, museli jsme improvizovat a nakonec se ukázalo, že jsme to neudělali vůbec špatně.

První zastaveníčko byl hrad Kámen u Pejhřimova. Zde se k nám přidává herr Němec (mv). Po příjezdu na hrad zjišťujeme, že je jakejs „EU víkend“ a vstup i s prohlídkou výstavy je za pouhých 20 kč na osobu. Paní pokladní děkujeme, se slovy, že nás zajímá pouze výstava motocyklů (nic proti histori hradozámkovství), ale čas nám víc nepovolil. Sranda nastala při prohlídce motoexponátů. Nejprve kdosi sáhl na vystavovanou věc a spustil alarm, no a následně na to Žmulda (tre-k) prošlápl plastovou cedulku s názvem vystavovaného předmětu. Sranda veliká. To jsme ještě netušili, že to udělá ještě jednou a to na tom samém místě. A prej, že opakovaný vtip není vtipem. Z hradu jsme šli do místní špeluňky, kde nás čekala pí. Hospodská páč jí informoval Pán parkoviště, kterému jsme sdělili naše hladové úmysly. S paničkou nastala nejedna srandovní situace. Nejen, že byla na obsluhu pitní i jídelní sama ale, že nám lhala o ceně daného jídla např. Monče (gsf) sdělila cenu za řízek 100 kč , no, ale při placení za něj chtěla 115 kč. Druhé zastaveníčko zasáhlo srdíčko, navštívili jsme naše oblíbené město Hlubokou nad Vltavou, kde se zrovna konal den vína. Tam jsme si dali zmrzku, kávičku a tak. Petr (cbr) a Pavel (bmw) si koupili šťávičku s tím, že večer z ní bude burčák. Pozdě v noci jsme zjistili, že nekecáli. Zde jsme se rozloučili s Vlastou (gw) a Ocacolou (bmv).

No a pak jsme již vyrazili do kempu a to krásnou prosluněnou cestou přes Lišov, Lomnicí nad Lužnicí a Jindřichův Hradec. Dorazili jsme kolem sedmé a hurá na véču, klábosení a popíjení různých tekutin. Spát jsme šli tak kolem jedné ráno, no ale třeba Jeník (cbr 600), tak to opravdu nevím … ta whisky. Ráno vstávačka opět na desátou, snídaně a jedna z posledních debat, balení a kolem jedenácté odjezd. „Je totiž neděle a mám dost času“. Domu jsme jeli společně, ale již opravdu celou cestu s Jirkou a Zuzkou. Cestou z Prahy nás trošičku potrápil déšť, byl to jediný déšť z celého víkendu mezi Novou Vsí a Roudnicí. Do Litoměřic jsme dorazili kolem druhé odpoledne. Na závěr jen malé shrnutí, bylo nás celkem patnáct, najeli jsme 637km a Já s Móňou utratili 4000 kč. Tak zas někdy zdarec Kníže.